• » Můj tip: Osmá část pokračování příběhu Linie života s názvem "Večeře".
  • » Je tu další část příběhu Ve jménu Virginie. Zde je odkaz na aktuální díl s názvem "".
  • » Brzy se zde na přání objeví nový příběh od mého známeho. Předběžný název zní Modrá. Snad se Vám bude líbit!

Svůj osud nikdo nezná - Nacvičování muzikálu není vždy příjemné

31. března 2011 v 7:17 | Iwuushkaa
4. část - Nacvičování muzikálu není vždy příjemné



Další hodinu jsme psali tu písemku, ze které jsem měla dobrý pocit. Po té další hodině jsme šli na zkoušku. Sedli jsme si do kruhu na jeviště.

"Heleďte, otevřte si scénáře a začněte každý číst svůj text.
První přečte nahlas, po něm následující. Chápete? Ok, začnite a prosím i emoce zapojit." dodal svoje požadavky a my začali.

Občas nás opravil, ale většinou byl spokojený.

Takhle se to dělalo den co den, týden po týdnu, zbytek února a celý březen. Druhý týden v březnu jsme měli jarní prázdniny. Orlando skutečně odjel k babičce. My jsme strávily prázdniny doma. Quentin odjel s rodiči někam do tepla k moři. Já jsem se učila scénář, Anny mi pomáhala, což jsem byla šťastná. A po prázdninách nastaly opět zkoušky. Od dubna jsme začali zkoušet i scény.

"Takže lidi, ode dnešní hodiny začneme zkoušet i pohyby, tedy jednotlivé scény. Doufám, že se těšíte jako já, zbývají nám dva měsíce práce, tak ať to v červnu stojí za to a mluví se o tom ještě po prázdninách." usmíval se Iliert a sedl si do hlediště. "Jak ty scény mají vypadat, máte napsáno ve scénáři, takže jdeme na to." zamnul si rukama a šli jsme zkoušet.

Bylo to ze začátku dost krutý. Učitel se snažil nevypěnit, my zase ho nerozčilovat, ale jednou už to nevydržel a zařval, až jsem se leknutím chytla Orlandovy ruky a přikrčila se za něj.

"Neboj Baby." urmál se a já se rozesmála a tlumila smích o jeho záda. "Co je?" zeptal se nechápavě.
"Řekl si mi Baby, Orlando." vysvětlila jsem mu.
"Promiň." rozesmál se taky a otočil se zády k učiteli, aby ho učitel neviděl se smát.


První dva týdny jsme pořádně nevěděli, jak mají scény vypadat, tak nás učitel buzeroval. Pak už se to celkem zlepšilo a učitel tolik nezasahoval. Od půlky dubna jsme zkoušky omezili na třikrát týdně, ale jelikož jsme neuměli tančit, stejně jsme ty dva volné dny tvrdli ve škole a učili se naše tance, teda hlavně ten hlavní. Učitel byl pořád nespokojený, stále nás opravoval, zastavoval, ukazoval, jak si to představuje. Při třetí hodině mi došla trpělivost.

"Pane profesore, prosím vás, můžete trochu zvolnit?" poprosila jsem. "My se tu snažíme na maximum a vy nás furt opravujete." vytkla jsem mu.
"Dejte si na chvilku pauzu." usmál se a já šla do šatny se napít.
"Zase se mu to nelíbí." zavrčela jsem a padla na gauč.
"No tak, vždyť se snaží, aby se to lidem líbilo." usmál se na mě Orlando a někdo zaklepal na dveře.
"Jo, už jdeme." křikla jsem.
"To jsem já, Quentin." otevřel dveře a uviděl mě s Orlandem na gauči, jak mě Orlando hladí po ruce.
"Ahoj lásko." usmála jsem se a zvedla se a šla za ním.
"Co tu děláte?" zeptal se nevrle.
"Jen jsme si tu stěžovali na Ilierta, že nás honí kvůli tomu tancování, furt se mu něco nelíbí." odpověděla jsem a zasmála se.
"Jen aby." zamračil se a objal mě. "Co děláš po zkoušce, že bychom si došli na véču?" usmál se a dal mi pusu.
"Jo, ale stavíme se k nám, dám si ještě sprchu, jo?" podívala jsem se na něj.
"Jasně, lásko." souhlasil a začal mě vášnivě líbat.
"Ehm..." ozval se Orlando z gauče a my se od sebe odtrhli a provinile jsem se na něj usmála.

Orlando se zvedl a šel zpátky za učitelem. Quentin mi řekl, že tu na mě počká a já šla za nimi na jeviště. Ještě jsme trénovali asi půl hodiny a pak nás pustil domů. S Quentinem jsme jeli k nám, dala jsem si sprchu, oblékla něco sexy a vyjeli jsme do nějaký solidní restaurace. Sedli jsme si ke stolu pro dva, dostali jsme jídelní lístky, vybrali jsme si a za chvilku nám donesli večeři a pití a začali jsme jíst. Po chvíli se Quentin ozval.

"Lásko, co ty máš s Orlandem?" zeptal se.
"Nic, jen jsme spolu v muzikálu a tančíme spolu. To je všechno." pokrčila jsem rameny a jedla dál.

Dojedli jsme, Quentin zaplatil a jeli jsme k němu.

"Rodiče nejsou doma." usmál se a šli jsme dovnitř.

Zalezli jsme k němu do pokoje, Quentin mě zatáhl na postel a začal mě líbat. Hladil mě po noze a pak zajel rukou pod tričko. Sjel rty na krk.

"Miluju tě." zašeptal mi do krku.
"Já tebe taky." zašeptala jsem a přetočila jsem ho pod sebe.

Vysvlekla jsem mu tričko a začal ho líbat na břiše a hrudi. Rukama jsem ho držela za jeho a on jen blaženě vzdychal.

"Quentine, jsem doma." ozvalo se z kuchyně a my dva ztuhli.

Slezla jsem z Quentina a ten na sebe v rychlosti hodil tričko. Zvedl se z postele, vzal mě za ruku a šel se mnou do kuchyně.

"Ahoj mami." pozdravil Quentin a já taky.

Jeho máti, když mě spatřila, zamračila se a byla protivná jako ženská při menopauze.

"Asi už půjdu." řekla jsem s hraným úsměvem.
"Hodím tě domů." ozval se Quentin. "Za chvíli jsem doma, mami." dal jí pusu na tvář.
"Nashle." rozloučila jsem se s paní Handy a odešla před dům a zavazovala si tkaničky.
"Promiň, myslel jsem, že přijde až dýl." omluvil se mi a nastartoval auto a rozjel se.
"To nic." řekla jsem smutně.

Dovezl mě domů, dal mi pusu na rozloučenou, já vystoupila a šla domů a on odjel.

"Co se stalo, Rilly?" přihopsala ke mně sestra, která šla od Orlanda.
"Byla jsem u Quentina, vypadalo to na hezký večer, ale přišla domů jeho máti a já radši odešla a nic nebylo." postěžovala jsem si.
"No jo, tchýně dokáže pěkně zkazit náladu." řekla moudře Anny.
"A ta moje extra." usmál ajsem se.
"No, to naštěstí paní Declapp je strašně milá." poznamenala a šly jsme domů.

Sedly jsme si v obýváku na gauč a zaply si televizi. Přitom jsme se bavily o našich klucích a jejich rodičích. Dodívaly jsme se na film a pak šly do svých pokojů. Zalezla jsem do postele, vzala knížku a začala číst. Asi v půlce knížky se mi začaly zavírat oči, ale četla jsem dál, a tak se stalo, že jsem usnula s knížkou v rukách a rozsvícenou lampičkou.

Když jsem se ráno probudila, lampička byla zhasnutá, knížka na nočním stolku, takže jsem došla k závěru, že u mě byla nejspíš mamka.

Do školy mě jako vždy vezl Quentin. Dneska byla zkouška pro všechny, měli jsme předvést celý muzikál i s tanci. Všechno začalo dobře, jen Orlando byl jakoby podráždný až protivný. Nebyl to ten milý, přátelský Orlando, což byla škoda, měla jsem ho radši. Kdy jsme byli v té posteli, byl dost nepříjemný. Poslední tanec tančil tak, že jsem několikrát zakopla a chybovala, co mi učitel vytýkal a já byla naštvaná čím dál víc. Pak nás pustil a já naštvaná vydupala z divadla na parkoviště. U auta se Quentin zeptal.

"Co se stalo? Jsi podrážděná, že skoro pliveš kolem sebe jed." smál se.
"To díky Orlandovi." sykla jsem naštvaně. "Byl úplně mimo, kazil to, ale dostala jsem za to já." stěžovala jsem si. "Nevím, co mu přelítlo přes nos." pokrčila jsem rameny a sedla si do auta.

Quentin mě hodil domů a já doma tiše zuřila.

Druhý den na taneční zkoušce to bylo snad mnohem horší, ale mlčela jsem a zuřila v duchu. Těch několik tanců jsem přetrpěla, ale učitel některé chtěl ještě zopakovat, což jsem odmítala, ale učitel nás donutil, takže jsem měla smůlu.

Při zkouškách byl pořád protivný, jen už nechyboval tak, že jsem to mrvila já a učitel byl spokojen. Blížil se květen, datum otcovy návštěvy a premiéra muzikálu. Orlando mě stále nesnášel, já nevěděla proč, ale jak se říká, nejlepší obrana je útok, takže jsem jeho chování ke mně taky převzala a nesnášela jsem ho taky. Všichni naši nenávist cítili a ptali se. Všem jsem řekla, ať to neřeší a Orlando asi taky, takže nikdo nic nevěděl. Poslední týden v dubnu volal otec, že přijede třináctého května a že tady v Bostonu bude týden a že se na nás těší. Naše zkoušky v divadle se omezily na dvě do týdne, za to ty taneční se o ton volný den prodloužily. Já s Orlandem byla stále na kordy, chovali jsme se k sobě až arogantně a hnusně, ale něco uvnitř mě mi říkalo, že to Orlando jen předstírá. Jen dvoum lidem naše chování vyhovovalo. Anny a Quentinovi. Oba dva se občas přišli podívat, jak tančíme a vypadali spokojeně, když se na sebe mračíme. Oba dva jsme byli tvrdohlaví, ani jeden z nás nechtěl udělat ten pomyslný první krok a promluvit si s tím druhým o tý nesnášenlivosti.


Duben se přehoupl v květen, teploměr ukazoval větší teploty a my konečně opustili zimní šatník. Zkoušky se učiteli líbili čím dál víc, naše taneční zkoušky omezil na jednu hodinu týdně, za což jsem byla vděčná a řekla bych, že Orlando také. Čím se blížila otcova návštěva, byla jsem nesvá a dost jsem se bála, co to s námi a hlavně s mámou provede. Doma jsme se o tom vůbec nebavily, zavládla u nás tichá domácnost.

Prvního května u nás ale zavládlo veselo. Sice jsme musely se sestrou do školy, ale měly jsme osmnácté narozeniny, takže jsme slavily. Mamina každé dala vlastní kreditní kartu i s tři sta dolary na začátek. Každý měsíc nám tam bude posílat kapesné. Anny byla nadšená, já sice taky, ale ne tolik. Quentin mě vzal na večeři, kde mi dal stříbrné naušnice.

"Miláčku, děkuju." vtiskla jsem mu pusu. "Jsou krásné." hned jsem si je nandala do uší.
"Jsem rád, že se ti líbí." usmíval se.

Dojedli jsme, Quentin zaplatil a odjeli jsme k nám. Za chvilku odjel domů, musel s matkou někam jet. Byla jsem šťastná, když jsem šla do pokoje, hvízdala jsem si. Chtěla jsem skočit do postele, když jsem si všimla balíčku, spíš krabičky, na psacím stole. Změnila jsem proto směr chůze a zamírila si to k dárku. SEdla jsem si na židli, vala opatrně do rukou tu krabičku a koukala na ni. Otevřela jsem ji a vypadl z ní maličky lístek. Zvedla jsem ho ze země a četla úhledné psané písmo.

"Všechno nejlepší k 18. narozeninám, Gabriello." a dál nic.

Nikde žádný podpis. Písmo jsem nepoznávala. Nevěděla jsem, kdo mi to tu dal a jak se to sem dostalo. Podívala jsem se do krabičky a zadržela ohromením dech. Stříbrný řetízek se srdíčkem jako přívěšek. To srdíčko ale bylo vykládané průhlednými kamínky.

www.sperkymax.cz/imgs/products/OstatnUl/34196_1dd992cbad00a89377b1dfafb244203c_main_large.jpg

Zírala jsem na to dost překvapeně, zvlášt, když jsem po chvíli zjistila, že je to od Swarovskiho, takže to muselo být dost drahé. Řetízek jsem si připla na krk a šla k zrcadlu. Vypadalo krásně. Zatočila jsem se dokola, srdíčko přejelo po řetízku ze strany na stranu, až to trochu rachotilo a já se zasmála. Měla jsem radost, ale vrtalo mi hlavou, od koho ten dárek je. Rozhodla jsem se ho nosit jen když budu sama a nikdo řetízek neuvidí.

Druhý den na zkoušce byl Orlando zase protivný a zase mi dělal naschvály. Já potichu zuřila, učitel byl kvůli "mým" chybám nevrlý. měla jsem toho dost, ale přetrpěla jsem to. Doma jsem si hrála s tím řetízkem se srdíčkem. Myslela jsem na otce, jak asi vypadá, co po nás může asi chtít. Třináctého května se blížilo čím dál rychleji a když bylo ráno třináctého, byla jsem úplně mimo. Ve škole jsem byla občas myslí mimo školu, až mě sestra kolikrát musela donutit se vzpamatovat a vrátit se do školy.

"Rilly, co blbneš?" zlobila se Anny.
"Cože?" trhla jsem sebou.
"Co ti je? Chováš se dost divně." zírala na mě Anny podezřele. "To kvůli tátovi?" zeptala se.
"Jo. Kdyby nás nechal být, bylo by to mnohem lepší." řekla jsem podrážděně.
"Prosím tě, nedramatizuj to." rozesmála se Anny. "Je to jen večeře. Nic jinýho." pohladlia mě po zádech.
"Hm." řekla jsem a opřela si hlavu o dlaň.

Po dvou hodinách jsme skončili s výukou, ale měli jsme zkoušku v divadle. I tam jsem byla úplně mimo.

"Gabi?" dožadoval se učitel mojí pozornosti.
"Ano?" otočila jsem se na něj asi po půl minutě.
"Jsi v pohodě?" zeptal se naštvaně.
"Jak se to veme." odpověděla jsem a snažila se být milá.
"Tak ať se to veme v pohodě na divadlo, dneska jsi úplně mimo, celý to kazíš." vyjel na mě vztekle.
"Ok. Tak si najdite náhradu." odsekla jsem naštvaně.
" No Gabriello." vyvalil na mě sovje oči učitel a ostatní taky koukali, co jsem si to dovolila k učiteli.

Anny na mě varovně koukla a pak šla k učiteli a něco mu šeptala. Stála jsem vedle Orlanda, ruce zaloené na prsou a čekali jsme, až se Anny s učitelem vykecaj. Učitel pak zvláštně na mě koukl, ale nic neřekl.

"Pokračujeme dál." houkl na nás a my pokračovali.

Občas jsem něco pokazila, lidi na jevišti si vždycky odkašlali nebo na mě zasyčeli, ale učitel nic neřekl. Za konec zkoušky jsem byla ráda a jakmile učitel ukončil zkoušku, popadla jsem batoh a skoro utekla ze školy. Domů jsem šla pěšky. Doma jsem vydupala schody, batoh hodila někam k posteli a zalezla jsem do sprchy.

"Rilly." zaklepala na dveře Anny.
"No, co je?" houkla jsem odpověď.
"Já chci taky do sprchy." zabručela Anny.
"Jo, hned jsem venku." odpověděla jsem.

Domyla jsem si vlasy, vysušila, zamotala do ručníku, usušila tělo, zamotala sebe do ručníku a odemkla jsem dveře, aby Anny mohla vejít.
"No to je taky dost." zavrtěla hlavou a vplula do sprchy a začala se umývat.

Došla jsem do pokoje a začala se hrabat ve skříni. Vytáhla jsem černou minisukni, bílé tričko s krátkým rukávem a černé sáčko. Oblékla jsem se, vzala ještě neoblíbené silonky a nazula černé balerínky. V koupelně jsem si vyfénovala vlasy, sepnula je v culíka na bok a lehce se nalíčila. Sestra si vzala to samé, i účes měla stejný, akorát místo černé barvy měla tmavě modrou. Když jsem si ji prohlížela, rozesmála se a pokrčila rameny.

"No co, jsme dvojčata, tak ať tatík vidí, o co přichází." řekla a já se poprvé za dnešek rozesmála.

V půl páté jsme všechny byly hotové, otec pro nás poslal auto s řidičem. Do restaurace jsme přijeli ve třičtvrtě na pět. Obsluha nás dovedla ke stolu, kde náš otec už čekal.

"Dobré poledne." usmál se na nás a vstal.

Mámu políbil na tvář, mě a Anny na čelo. Usadili jsme se, čišník donesl jídelní lístky a my v tichosti vybírali, co si dáme k večeři. Připadala jsem si dost trapně, ale nešlo utéci, bohužel.

"Takže." začal otec. "Jak se máte děvčata?" zeptal se asi mě a Anny.

Zhluboka jsem se nadechla, Anny po mě mrkla a začala.

"Máme se skvěle." usmála se. "Konečně je nám osmnáct, máme každá přítele, ve škole to jde, muzikál, co připravujeme, jde taky skvěle. Nic nám nechybí." usmívala se Anny a já se potichu uchichtla.
"A co ty Wendy?" usmál se otec a nervózně polkl.

Nejspíš jsme ho zaskočily, teda hlavně Anny.

"Jde to. Práci mám skvělou, s kolegy vycházím, děvčata nezlobí, jen nějaký přítel schází." pousmála se máma a zrovna přišel čišník.

Objednali jsme si a čišník zase odešel.

"A co ty?" zeptala jsem se a zvědavě na otce pohlédla a čekala na odpověď.
"Tak u mě to také jde. Práce mě baví, byt mám úžasný, plat dostatečný, přednedávnem jsem se ale rozešel s přítelkyní." řekl smutně.
"Patří ti to." pomyslela jsem si trpce.
"To je nám líto." řekla mamka a já měla chuť po ní něco hodit, že lže.
"Je to škoda, měl jsem ji rád." řekla a já měla chuť umlátit ho svojí kabelkou.
"Kde vlastně bydlíš?" zeptala jsem se.
"Ve Velké Británii v Londýně." odpověděl s úsměvem.
"Tam bydlíš celých patnáct let?" zeptala se Anny.
"Ne, ne, předtím jsem bydlel ve Vídni, je to krásné město, moc se mi tam líbilo." zasnil se na okamžik.
"Aha." řekla Anny a já uslyšela v jejím hlase osten zlosti.
"Taky jsem mohl být v Itálii, ale to neklaplo." dodal otec.

V tu chvíli jsem si představila, na co asi Anny myslí, že se zatvářila na sekundu jako vrah. Na módu, na oblečení, na ty opálený kluky, na teplou vodu v moři, na nekonečné slunce.

"Kde vlastně pracuješ?" zeptala se mamka.
"Na burze." odpověděl.

Máma se s tátou o něčem bavili, já s Anny jsme se nudily, ještě že po chvilce donesli jídlo a pití. Pustili jsme se do večee, když mi začal někdo volat. Omluvně jsem se usmála, vzala kabelku a za poloběhu směrem ven štrachala mobil. Před restaurací jsem hovor vzala.

"Prosím." ozvala jsem se.
"Ahoj Gabriello." uslyšela jsem paní Declapp. "Prosím tě, máš zítra čas?" zeptala se.
"Ano, zkoušku nemám." odpověděla jsem.
"A mohla by si mi prosím pohlídat Taylor?" zeptala se.
"Ale jistě." usmála jsem se. "V kolik mám přijít?"
"Ve tři?"
"Dobře, budu tam." souhlasila jsem. "Teď už musím, nashledanou." řekla jsem.
"Ahoj a díky." rozumněla jsme a hovor položila.

Šla jsem zpátky ke stolu a uviděla jsem Annyin zmučený výraz a protočené oči. Uchichtla jsem se a posadila se zpět ke stolu.

"Omlouvám se." řekla jsem a pověsila kabelku na židli.

Pokračovala jsem ve večeři. Jedli jsme mlčky, s Anny jsme občas na sebe mrkly a pousmály se.

"Co nacvičujete za muzikál?" promluvil z ničeho nic otec a podíval se na mě a Anny.
"Hříšný tanec." odpověděla jsem lhostejně. "Mám hlavní roli." dodala jsem.
"Gratuluju." usmál se na mě.
"Díky." kývla jsem hlavou.
"A ty Annabelle? Hraješ v tom také?" zeptal se sestry.
"Ne, ale dělám vizážistku a kostymérku." odpověděla.
"Aha." řekl a odsunul do sebe prázdný talíř.

I mamka měla dojedeno, čekalo se jen na nás dvě. Anny dojedla stejně jako já a během chvilky nám čišník odnesl talíře. Otec se sklonil ke stolu a vytáhl tři papírové tašky a podal jednu mamce, druhou Anny a třetí mně.

"Vím, že jste měly holky narozeniny, takže všechno nejlepší k osmnáctinám." poblahopřál nám a my zvědavě koukaly do tašek.

Otec nám koupil Samsung Corby a kryty ve všech dostupných barvách.

"Díky." dostala jsem ze sebe po chvilce.

Sestra něco zamumlala a obě jsme zkoumaly naše nové miláčky.

"Líbí se vám?" zeptal se otec a my jen kývaly souhlasně hlavami jako oslíci.

Otec byl rád, že se trefil do dárků a my nadšené, protože jsme měly nové telefony. Když jsme doprohlídly telefony, bavil se otec s mamkou o něčem. Když viděli, že je sledujeme, přestali mluvit a já byla zvědavá, co řešili.

"Holky, co byste řekly na prázdniny v Londýně?" zeptal se otec a já se podívala na mámu.
"To by bylo super." ozvala se hned Anny, ale výraz mamky mluvil úplně jinak než sestra.
"Co si o tom Gabriello myslíš ty?" otočil se na mě otec s dotazem.
"Já nevím, sousedky už si se mnou domlouvaly hlídání dětí, v červenci rozhodně nemůžu a v srpnu jsem chtěla jsem s Quentinem pryč." odpověděla jsem neutrálně a podívala se na otce.
"To je škoda." odpověděl. "Chtěl jsem vás dvě mít přes prázdniny u mě." zachmuřil se.
"Aha." řekla jsem. "Nebo si k sobě vem jen Anny, já tam určitě být nemusím." usmála jsem se.
"Já bych rád měl u sebe i tebe." chtěl mě pohladit po ruce, ale já s ní cukla.
"Ale já nemůžu, já už mám svoje plány." řekla jsem.
"Ty se lehce dají změnit."
"Ale sliby se mají dodržovat a navíc v práci si taky jen tak nevemeš dovolenou." řekla jsem naštvaně.
"Já ano." odporoval mi.
"Co po nás vlastně chceš?" zeptala jsem se.
"Strávit s vámi nějaký ten čas." usmál se mile a já bych mu do xichtu nejradši hodila hnůj.
"Co tak najednou? Po patnácti letech? Zbaběle si utekl a teď před námi hraješ starostlivého taťku. Nic o nás nevíš, patnáct let ses ani neukázal a teď kvůli tobě máme hlavu v pejru." zvedla jsem se. "A jestli to má být úplatek, abychom ti odpustily, tak si ho nech, nepotřebuji ho." přisunula jsem tašku s mobilem k němu, vzala ze židle kabelku a vyšla ven z restaurace.
Šla jsem domů, celá naštvaná, Anny mi volala, ale já jsem jí to nebrala. Doma jsem se převlékla, vzala kolo a jela jsem se projet do aleje, kde bylo moje útočiště a nikdo kromě Orlanda o tom nevěděl a strach, že přijde Orlando, jsem neměla. V aleji jsem na kole zatáčela na jednu a hned na druhou stranu, jezdila jsem dokolečka a různě tak blbla a hlavně jsem se snažila nemyslet na to fiasko s otcem. Domů jsem přijela až v devět večer. Máma byla trochu naštvaná, Anny to přišlo vtipný, takže se smála.

"Kde si byla?" ptala se hned máma, když mě uviděla.
"Jezdila jsem na kole. Potřebovala jsem zchladit hlavu." odpověděla jsem jí a koukala do lednice, co si dám k večeři, byla jsem hladová.
"To máš pravdu. Nemusela si na něj tak vyjet."
"Mami, ale je to pravda. Patnáct let dělá, že neexistujeme a pak se nám zničeho nic vloží do života. Nedivila bych se, kdyby nevěděl, že nějaký alimenty platí." odporovala jsem mámě.
"Miláčku, já to cítím stejně jako ty, ale bohužel, jednou s ním mám vás, tak tohle může." pohladila mě po vlasech. "Co ty prázdniny?" zeptala se máma ještě.
"V červenci rozhodně ne, paní Anaine chce pohlídat Eliota a paní Declapp taky něco říkala, ale to možná ještě přesune." pokrčila jsem rameny. "A v srpnu mám domluvenej týden s Quentinem, ale to se asi zruší, prý možná pojede se podívat na vysokou, takže jedině v srpnu bych mohla." stála jsem opřená o ledničku a jedla sýr.
"Dobře." usmála se máma. "Jo, a tady máš ten mobil od něj." podávala mi tašku.
"Dobrá." vzala jsem tašku a šla do pokoje.

Jak už bylo zvykem, na krk jsem si připla svoje srdíčko. Vyndala jsem mobil z tašky a přendala do něj svojí SIMku. Podle návodu jsem ho zapojila do nabíječky a dala do elektřiny. Mobil se začal nabíjet a já se šla učit do školy.

Ani jsem si nevšimla, že už bylo půl jedné, když jsem se šla napít do kuchyně.

"Ty ještě nespíš?" zeptala se potichu máma, která seděla v obýváku a v ruce skleničku vína.
"Ne, doteď jsem se učila." usmála jsem se, nalila do sklenici limču a šla za mamkou.
"Tak už jdi spát, máš po půlnoci." napila se vína.
"Neměla by si jít taky?" zeptala jsem se mezi dveřmi.
"Vzala jsem si na dnešek dovolenou." oznámila mi.
"Tak dobrou noc, Rilly." popřála mi.
"Dobrou mami." řekla jsem a šla do pokoje a spát.

Druhý den, když jsem ve škole vytáhla svůj nový mobil, prá lidí ho obdivovalo. Odpoledne jsem šla hlídat malou Taylor. Orlando byl pryč, jeho rodiče taky, tak jsem s ní šla ven na procházku. Na krku se mi houpal řetízek se srdíčkem. Procházela jsem se s Taylor po parku, stromy kvetly, ptáci zpívali a já se cítila v mých mezích šťastná. Když se začalo stmívat, vracely jsme se domů. Doma jsem Taylor přebalila a nakrmila a pak jsme si hrály, když přišla domů její maminka. Ta mi zaplatila a já šla domů.


Další týden na zkoušce se Orlando choval fakt děsně, dost mě štval a já byla čím dál protivnější na ostatní. V půlce zkoušky už jsem to nevydržela, stoupla si metr před Orlanda a dala ruce v bok.

"Můžeš mi říct, o co ti jde?" zvýšila jsem hlas.
"O nic." řekla lhostejně.
"Tak proč se bezdůvodně takhle ke mně chováš? Proč jsi tak hnusnej, když já ti nic neudělala?" štěkla jsem po něm.
"Asi si to zasloužíš." odsekl Orlando.
"Jo? Za co?" vyjela jsem na něj. "Proč to děláš?"
"Co je ti do toho." řekl lhostejně a odešel pryč.
"Ne, já tady nebudu, já toho mám dost." vykřikla jsem a odešla jsem do šatny.

Vzala jsem si věci a odešla pryč odtud. Jedna holka se mě snažila zastavit, ale nenechala jsem se.


Další týden jsme zkoušeli divadlo třikrát týdně. Otec se po té večeři už neozval, aspoň o tom nevím. Zkoušky dopadaly dobře, učitel byl spokojen, ale já s Orlandem jsme spolu mluvili jen text z muzikálu. Quentin a ostatní čtvrťáci se připravovali na maturitu v prvním týdnu v červnu. Taky už jsem měla na první týden v červenci domluvené hlídání dětí u sousedů. Těch několik dnů jsem se s Quentinem kromě školy neviděla, musel se učit. Muzikál byl daný na pátek v maturitním týdnu, kdy se měly předávat jen maturitní vysvědčení. Ten maturitní týden jsme měli zkoušky každý den, generálka byla ve čtvrtek.

Ve středu večer jsem usnula s řetízkem na krku. Ráno jsem se probudila pozdě, takže jsem chvátala a na řetízek jsem úplně zapomněla. Quentin mě zase dovezl do školy, vyučování bylo dost nudný, ale kupodivu uběhlo rychle a nastala poslední zkouška v divadle. Všechno probíhalo jako obvykle, dokud nepřišla první postelová scéna. Byli jsme v posteli, do pasu přikrytí dekou a jen ve spodním prádle. Orlando se na mě díval tím svým opovrhujícím pohledem, já na něj taky tak a pak sklouzl zrakem na můj krk, kde se houpalo to srdíčku na řetízku. Jedním prstem po něm přejel a usmál se. Jakoby kouzlem se jeho chování otočila o sto osmdesát stupnů. Byl na mě milý a hodný. Přišlo mi to divné, jeden pohled na srdíčko a úplně se rozzářil.

"Gabi?" zavolal na mě učitel Iliert.
"Ano?" otočila jsem se na něj a Orlando taky.
"Sundej si podprsenku." rozkázal a já se podívala nechápavě na Orlanda.
"Co prosím?" zeptala jsem se.
"Sundej si prosím podprsenku. Přesně, jak je to ve filmu." usmál se na mě učitel.
"Pane profesore, ale vždyť je tohle školní představení, ne film, kde kamera zabírá jen něco." snažila jsem se ho přesvědčit o opaku jeho rozhodnutí.
"Sundej ji." poručil. "Koukni, sedneš si na Orlanda, budete po pas přikrytí dekou, budeš trochu zakloněná, Orlando tě bude držet na zádech a líbat na dekoltu, takže nikdo nic neuvidí, kromě Orlanda." vysvětlil učitel.
"Ale já s Orlandem nechodím a on nebude koukat na moje prsa." odsekla jsem mírně.
"Ale no tak, Gabi." snažil se mě překecat učitel.
"Ne." zavrčela jsem naštvaně.
"Neboj, nikde nebudu vykládat, jaká máš prsa." usmál se Orlando legračně.
"Bych ti radila, nebo by si skončil v nemocnici na JIPce na přístrojích." rozesmála jsem se.
"Tak co?" zeptal se učitel.
"Dobře, dobře, když to musí bejt." zabručela jsem a přitiskla se na Orlanda.

Ten mi rozepnul podprsenku a položil ji vedle sebe. Dívali jsme se vzájemně do očí, obejmul mě v úrovni prsou, já se trošku zaklonila a on mě začal líbat na krku i trochu níž. Po pár vteřinách nás zase narovnal, on mě pevněji obejmul a já jeho taky a zadívali jsme se na učitele.

"Nádhera." zatleskal učitel nadšeně. "Takhle to má být a taky bude." usmíval se na všechny.

K nám na jeviště přiběhl Quentin.

"Co to..." zasekl si, když nás uviděl polonahé a ještě ke všemu v objetí.

Musela jsem se uchichtnout, jak mi přišla ta situace směšná a legrační.

"Co se tu děje?" zařval Quentin, já kolem sebe omotala tu deku a popadla podprsenku a zdrhla do zákulisí.

Tam jsem se rozesmála na plno a chvilinku po mně vletěl do šatny rozzuřený Quentin.

"Co to mělo znamenat?" zařval na mě a chytl mě pevně za paži a trhl se mnou.
"Lásko, uklidni se, jen to po mně chtěl učitel, budu to tak muset zítra hrát." snažila jsem se mu vyprostit.
"Proč?" zeptal se nechápavě a konečně mě pustil.
"Běž a zeptej se ho." odsekla jsem mu. "A teď vypal, chci se obléci." vystrkala jsem ho ze šatny.

Oblékla jsem si další kostým a šla zpět na jeviště. Quentin něco řešil s učitelem, Orlando tu byl taky a byla připravená další scéna.

"Prostě to tak bude a žádná diskuse, Quentine." okřikl ho po chvilce učitel.
"Dobře." řekl naštvaně Quentin a zmizel do šatny.

Zbytek zkoušky i další postelová scéna dopadla na jedničku a my a hlavně učitel jsme byli spokojení. Rozešli jsme se k domovům, jen mě odchytl Quentin a donutil mě zůstat v šatně s ním.

"Vysvětli mi ty postelové scény!" zaječel na mě Quentin.
"Já? Učitel to tak chtěl, já se s ním hádala, ale on to tak chce." řekla jsem mu, ale vůbec mi to nevěřil.
"Orlando ti očumuje kozy!" křičel na mě.
"A co já mám dělat?" vykřikla jsem já.
"Odstup od toho." navrhl.
"A ona někdo za půl dne secvičí celý sestavení, už vidím obličej Ilierta, jak mu to vysvětluju, že nebudu hrát. Nebuď blázen a přestaň žárlit." pleskla jsem ho po hrudi a on mě za tu ruku chytl.
 


Komentáře

1 Casion twoje SBééééčko!!! Casion twoje SBééééčko!!! | Web | 3. dubna 2011 v 12:19 | Reagovat

jj pekné... nacičowanie či už muzikálu alebo diwadla nie je takmer nikdy ľahké to môžem potwrdiť XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama