• » Můj tip: Osmá část pokračování příběhu Linie života s názvem "Večeře".
  • » Je tu další část příběhu Ve jménu Virginie. Zde je odkaz na aktuální díl s názvem "".
  • » Brzy se zde na přání objeví nový příběh od mého známeho. Předběžný název zní Modrá. Snad se Vám bude líbit!

Svůj osud nikdo nezná - První seznámení

21. března 2011 v 15:18 | Iwuushkaa
1. část povídky ;)


Nuda. Takhle bych označila svůj život od narození do patnácti let. Jo, snažila jsem se nějak svůj život změnit.
Snažila jsem se zamilovat, změnit trochu vizáž, prostě a jednoduše se změnit. Jenže to nepomohlo, ale stejně, až když jse mrezignovala na veškeré snahy, zamiloval se do mě o rok starší kluk. A stále spolu jsme. Jmenuje se Quentin Handy [Kventin Hendy]. Za ty téměř tři roky, co jsme spolu, jsme se sice občas chytli, ale i usmířili. Pořád jsem do něj zamilovaná, a už si maluju ve snění naší společnou budoucnost. Takhle se změnil můj život od patnácti let. Pak jsem nastoupila na stejnou střední jako Quentin.
A možná bych také mohla říct pár informací o sobě. Jmenuji se Gabriella Jandez [Gabriela Džendez]. Mám sestru - dvojče, která se jmenuje Annabelle [Enabel], ale všichni jí říkají Anny [Eny]. Naše máma je Wendy [Vendy], otec je prý Jeremy [Džeremi] od nás utekl, když nám byly tři roky. Máma pracuje jako sekretářka v nějaké firmě. Bydlíme v Severní Americe, na předměstí města Bostonu. Nesvítí tu skoro slunce, ale teplo bývá, takže ani to moc nevadí. Zrovna skončil první semestr, je konec ledna a my máme prodloužený víkend.
Vyndavaly jsme já, máma a Anny nákup z auta, když před vedlejší dům zaparkoval stěhovací vůz a hned za ním osobní. Čekala jsem, až Anny veme jednu tašku a odejde s ní domů. Vzala jsem tu poslední, zavřela jsem kufr, otočila se k autům, co přijela a uviděla z osobního auta vystupovat rodinu. Ženu, muže, chlapce a žena ještě brala ze sedačky miminko. Moje oči se zabodly do postavy chlapce. Byl vyšší postavy, blond vlasy po ramena, barvy očí jsem nepostřehla, ale postavu měl vysportovanou. Pohlédl na mě a já jako bych se lapila do neviditelné sítě, kterou na mě ten kluk pomyslně hodil. Tipovala bych mu kolem dvaceti let. Měla jsem pocit, že mám v hlavě vygumováno a jen obraz toho kluka. Procitla jsem, až když na mě zavolala Anny.
"Ségra, tak kde jsi, větráš!"
Otočila jsem hlavu k našemu domu a mně se udělaly mžitky před očima. Opřela jsem se o auto, abych neupadla.
"Rilly, co ti je?" slyšela jsem mámu přicházet ke mně.
"Jen... Zatmělo se mi před očima." vysvětlila jsem, máma vzala poslední tašku a šla zpět do domu.
Podívala jsem se ještě po klukovi a rozeběhla se do domu za mámou. Zabočila jsem rovnou do prvního patra do svého pokoje a zavřela se tam. Padla jsem na svojí širokou postel a snažila se trochu vzpamatovat. Promnula jsem si oči.
"Pane bože holka, vzpamatuj se!" křičela jsem na sebe v duchu. "Je to jen nový soused."
"Ale solidně mi pomotal mysl." řekla jsem potichu a zírala do stropu.
Chvilku jsem ještě přemýšlela a pak jsem sestoupila ze své komnaty do kuchyně.
"Co bude k večeři?" zeptala jsem se a snažila se znít vesele.
"To co si ulovíš." oznámila rozesmátá máma.
"Počítá se jídlo v lednici a špajzu jako kořist?" smála jsem se i já.
"Jo, si piš." řekla Anny a zrovna si vložila lžičku jogurtu do pusy.
Sestra a její diety. O tom by mohla sepsat knihu, vyzkoušela snad všechny na světě.
"Super, takže se jde na lov." usmála jsem se a zamířila k ledničce.
Vzala jsem si taky jogurt, vytáhla ze šuflete lžičku a sedla si vedle ségry a jedly jsme společně.
"Mít stejné oblečení a barvu vlasů, tak bych vás snad nepoznala." smála se máma a objala nás.
Dojedly jsme každá svůj jogurt a obě zmizely ve svém pokoji. Já jsem si sedla do okna a sledovala šrumec vedle nás. Naši noví sousedi stěhovali nábytek do domu. Toho kluka jsem už ten den nespatřila.
"Zlato, vstávej." budila mě máma druhý den ráno.
"Hmm, mě se ještě nechce." bručela jsem ospale jako mědvěd.
"Jedeme na nákupy oblečení a pokud vím, něco jsi chtěla." řekla máma a já si hned vzpomněla na nové tričko, co se mi líbilo a tento víkend mělo být ve slevě.
"Jasně, to tričko." zabručela jsem a sedla si na posteli. "Dej mi chvilku, ať se převtělím zpátky do člověka." usmála jsem se a máma se rozesmála naplno.
Zapadla jsem do koupelny, udělala nějaký drdol, nalíčila se a další hygienické potřeby. Za třičtvrtě hodiny jsem slezla do přízemí do kuchyně. Vzala jsem si jablko a sedla si ke stolu.
"Dobré ráno, Rilly." pozdravila mě sestra.
"Ahoj ségra." mávla jsem na ní rukou.
Anny si vzala rohlík a sedla si vedle mě.
"Tady jste. Můžeme vyrazit?" přiřítila se po pár minutách máma do kuchyně a v ruce klíče od auta a kabelku.
Obě jsme se zvedly, popadly svoje kabelky a vyrazily za mámou do auta. Vyjely jsme do nákupního centra na nákupy, které jsme měly slíbené za vysvědčení.
Asi po hodině bloumání jsme narazily na mého přítele Quentina a jeho matku.
"Ahoj miláčku." políbila jsem ho a objala. "Dobrý den, paní Handy." pozdravila jsem jeho mámu.
"Dobrý." řekla nazlobeně.
"Ahoj šváro." rozesmála se Anny a pak pozdravila i jeho mámu.
I naše mamka se s tou jeho pozdravila.
"Miláčku, proč si neřekl, že jedeš taky nakupovat?" usmála jsem se.
"Já to ani nevěděl, až dneska ráno mamka zavelela." rozesmál se a přitiskl si mě k sobě blíž a já si vyžádala polibek.
"No jo, to aby ses mi líbil." rozesmála jsem se i já.
"Quentine, jdeme." znovu zavelela přísně jeho matka, já mu ještě vtiskla polibek a zmizeli.
"Co jí přelítlo přes nos?" zeptala se nechápavě Anny a já jen pokrčila rameny.
"Jdeme taky." řekla mamka a my se vrhly na další obchody tady v centru.
Domů jsme se vrátily v půl třetí. Oběd jsme si daly v obchodním centru, takže jsem si vzala jen banán jako svačinu. Večer mi pak volala kámoška, jestli nechci jít s ní a dalšíma na disco. Souhlasila jsem s tím plánem a i se ségrou jsme se chystaly. Kolem deváté pro nás přijela kámoška. Jelikož jsem se doma zdržela a ségra byla před domem, slyšela jsem ségru se ptát našeho mladého souseda, toho, co se přistěhoval, jestli nechce jet taky. Odpověděl jí, že tam možná přijede, ale později, že si musí ještě něco zařídit. Sestra mu napsala adresu diskotéky a odjely jsme na dízu. Asi hodinu po nás přijel i soused. Našel si Anny a začali spolu tancovat. Chvilku po tom se tu ukázal i Quentin, a tak jsme zůstali spolu. Kolem půl čtvrté ráno jsem se dostala domů, ségra mi na díze zmizela kdoví kam se sousedem.
Probudila jsem se těsně před obědem. Chvilku jsem ležela a když máma volala, vstala jsem, popadla župan a po cestě do kuchyně si ho oblékala. Sestra už seděla u stolu.
"Ahoj." pozdravila jsem a mnula si oči.
"Ahoj." rozesmála se máma a dala talíř přede mne. "Dobrou chuť." popřála mi ještě.
Sedla jsem si a pustila se do oběda.
"Tak jakej je soused?" zeptala jsem se a podívala se po Anny.
"Celkem milej kluk. Jmenuje se Orlando Declapp [Orlando Dýklap] a je mu osmnáct, takže nastoupí s náma do ročníku." sdělila novinky a když máma odešla, zašeptala. "A umí skvěle líbat."
Rozesmála jsem se, až mi vylítlo rozžvýkané sousto z pusy. Anny se po mně ošklivě podívala.
"Promiň, ale nejsi nějak moc aktivní?" zeptala jsem se a napila se studeného čaje.
"Ne, protože je Orlando nádhernej, ještě ho sbalí kdoví jaká a já budu mít po hehe." zamračila se a já se rozesmála znovu.
"No jo, takže tě mám začít oslovovat paní Declapp?" smála jsem se a kroutila nevěřícně hlavou.
Moc dobře znám Annabelle. Ona a její lásky. Abyste chápali, vždycky si někoho nabrnkne a až jí omrzí, odkopne ho jako prašivého psa.
"Ne, to ještě ne." odpověděla Anny. "Ale brzy si ho omotám kolem prstu." usmála se a vložila si do pusy další sousto.
"Tak jako vždycky a taky to tak dřív nebo později dopadne." ušklíbla jsem se, když jsem prorokovala budoucnost dalšího vztahu, který povede moje sestra.
"Tendle ne, tenhle bude dlouhodobý." zasnila se Anny a zahleděla se za mě.
"To říkáš pokaždý." broukla jsem s úsměvem.
"Teď to myslím vážně." odpověděla Anny.
"To taky říkáš furt." konstatovala jsem.
"Nene." odsekla naštvaně.
"Ale jo jo." kývla jsem hlavou.
Anny se naštvala a už se mnou do konce oběda nepromluvila. Zbytek oběda proběhl mlčky. Pak jsem uklidlia talíř a příbor do myčky a šla zpět do pokoje se obléci.
Odpoledne jsem viděla z okna Anny a Orlanda sedět na houpačce a zrovna se chtěli políbit, jenže je vyrušila naše mamka. Něco jim řekla, Any jí něco odpověděla a Orlando odešel domů. Pak i obě vešly do domu a něco si vyříkávaly.
"Anny, jasně jsem ti řekla, že nic s klukama si začínat nebudeš." slyšela jsem mamku.
"Mami, za chvilku mi bude osmnáct let. Mám právo na kluka. Rilly má kluka od patnácti." odsekla Anny naštvaně a začala se ohánět mým vztahem.
"Já už mám dost těch tvých kluků. Kolik si jich za ty necelý tři roky měla? No? Rilly má Quentina celý ty tři roky, ty si jich měla nejméně osm." řekla máma.
"Osm jsem jich neměla." bránila se Anny.
"Mám je začít počítat?" zavrčela máma. "Prostě s ním nebudeš, i když je to soused." řekla nekompromisně mamka.
"Mami, prosím, u tohodle kluka to vyjde, věř mi prosím." řekla prosebně Anny.
V duchu jsem si představila Anniny oči, upírající se na mamčinu tvář a prosící o milost.
"Dobře, jak myslíš, ale pak za mnou nechoď, až se spolu rozejdete." řekla máma a šla po schodech nahoru do svojí ložnice.
"Ségra." křikla na mě Anny.
Seběhla jsem za ní dolů.
"Co mám dělat?" vrhla se mi kolem krku.
"Choď s Orlandem, jestli tomu vztahu věříš, že to zvládneš." poplácala jsem ji lehce po zádech.
"Díky." kníkla a odstoupila ode mě.
Šla pryč z domu, asi za Orlandem. Šlaj sem zpět do pokoje a sledovala sousedův pozemek. Anny zrovna zvonila u Dechlappů. Někdo otevřel dveře a vtáhl ji dovnitř a mě najednou jakoby píchla žárlivost. Nevím proč. Jenže jsem měla za chvilku jít hlídat k sousedům asi roční dítě, tak jsem se přichystala a šla. Před domem mě zastavila paní Dechlapp a v náruči malou.
"Ahoj Gabriello." pozdravila. "Tvoje sestra mi říkala že občas hlídáš děti, tak jsem si myslela, jestli bych tě o to mohla požádat." usmála se. "Samozřejmě ti to zaplatíme." dodala.
"Jo, dobře." souhlasila jsem. "Domluvíme se později, ano? Teďka musím jít, hlídám." pusmála jsem se a ukázala na sousedy, kam mám jít.
"Dobře, až půjdeš domů, stav se prosím k nám, potřebovala bych Taylor [Tejlor] pohlídat odpoledne v pondělí." znovu se usmála a odhalila své krásné zuby.
"Dobře." kývla jsem. "Nashle." usmála jsem se.
"Ahoj a děkuju." zamávala mi a obě jsme šly svojí cestou, tedy já hlídat a ona domů.
Večer, když jsem šla z hlídání a byla bohatší o dvacet dolarů, zamířila jsem si to k domu Declappů. Zazvonila jsem a vyčkávala, až mi někdo otevře dveře. Otevřel mi pan Declapp.
"Dobrý večer." pozdravila jsem slušně a chtěla jsem říct, že jdu za jeho ženou, ale on mi skočil do řeči.
"Ahoj Anny, Orlando je ve svém pokoji."
"Ehm, pane Declappe, ale já jsem Gabriella." usmála jsem se a vstoupila do domu, abych zbytečně nevětrala teplo a zavřela za sebou.
Pan Declapp se na mě otočil a vyvalil svoje oči.
"Co... cože?" Ale dyť..." zasekl se a já se rozesmála.
"Ano, Anny je moje sestra. Jsme dvojvaječná dvojčata." smála jsem se až přišel dolů Orlando a zamračeně koukal, kdo ho ruší.
"Ahoj." pozdravila jsem ho, ale on se jen otočil a zapadl zpět do svého pokoje.
Zvedla jsem obočí překvapením a pokrčila rameny.
"Anny neřekla, že má sestru." řekl pan Declapp.
"Ale já o tom vím." přišla dolů paní Declapp. "Ahoj Gabriello." usmála se.
"Dobrý večer." pozdravila jsem. "Jdu se domluvit na to hlídání." usmála jsem se taky.
"Jasně." usmívala se pořád paní Declapp. "Půjdeme si sednout do obýváku." ukázala rukou k pokoji a já ji následovala.
Za námi šel pan Declapp. Sedla jsem si vedle paní Declapp na gauč.
"Gabriello, kdy by si zítra tedy měla čas? Potřebovala bych hlídání od půl čtvrté." zeptal se a stále se usmívala.
"Dobře, to mi vyhovuje." kývla jsem hlavou. "Ve škole končím ve dvě, přítel mě odveze domů, mrknu chvilku na učení a pak před půl čtvrtou přijdu."
"Dobře." souhlasila paní Declapp. "Kolik by si chtěla peněz za hodinu?" zeptala se.
"Beru si pět dolarů." řekla jsem trochu nejistým hlasem.
"Tak málo?" podivil se pan Declapp, který doteď mlčel. "Co jsem se díval na internetu, tak ty chůvy si berou až dvanáct dolarů." vysvětlil.
"Tak já nejsem vyškolená chůva." pokrčila jsem rameny.
"To je pravda." souhlas pan Declapp.
"Dobrá." vložila se mezi nás paní Declapp. "Přijď tedy prosím před půl čtvrtou." řekla mi.
"Super." usmála jsme se a vstala. "Já tedy půjdu. Nashledanou." rozloučila jsem se a šla ke dveřím.
"Ahoj." rozloučili se se mnou manželé.
Vyšla jsem z domu a šla po cestičce z kamínků, které byly zabetonované v dlaždicích. Cítila jsem na sobě něčí pohled. Ohlédla jsem se proto k Declappům a uviděla jsem hýbající záclonu v horním patře. To byl určitě Orlando. Došla jsem domů a zamířila si to do kuchyně, měla jsem hlad.
"Ahoj Rilly." usmála se od stolu na mě máma.
"Ahoj mami." pozdravila jsem taky a šla jí obejmout.
Pak jsem si z lednice vzala salám a máslo a z chlebníku rohlík a sedla jsem si ke stolu.
"Jaký bylo hlídání?" zeptala se máma.
"V pohodě, malý byl nějak hodný." usmála jsem se. "Kdoví co mu slíbili, když bude hodnej."
"Třeba zlatou postýlku a dudlík." rozesmála se máma a já s ní.
"Asi. Mami, zítra jdu hlídat k Declappům." oznámila jsem. "Od půl čtvrtý."
Mamka se zakuckala, tak jsem jí podala sklenici s vodou, aby se napila.
"Paní Declappová mě odchytla odpoledne, že s manželem někam jedou a Orlando prý bude venku s Anny, tak jestli mám čas a pohlídala jim Taylor." vysvětlila jsem mamce.
"Aha." řekla otráveně mamka. "A co Quentin?" obrátila list a zvědavě na mě koukala.
"Ale jo dobrý, ale naposled jsem ho viděla včera v tom centru." pokrčila jsem rameny. "Jdu do vany." řekla jsem a odkráčela nahoru do pokoje a pak do koupelny.
Ve vaně jsem strávila dvě hodiny. Pak jsem se zamotala do ručníku a vyšla z koupelny. Na chodbě jsem se div nesrazila s Orlandem. Lekla jsem se, že jsem skoro pustila osušku, kterou jsem si přidržovala. Orlando se zamračil a zapadl k sestře do pokoje. Chvilku jsem tam ještě strnule stála a pak i já zapadla k sobě. Oblékla jsem si pyžamo a zapnula si notebook a pustila si film Trhni si s Paris Hilton. Když film skončil, bylo půl dvanácté večer. Vedle v pokoji jsem uslyšela cvaknutí zámku a otevření dveří. Nejspíš Orlando šel domů. Vypla jsem notebook a šla spát do svojí úžasné postele.
 


Komentáře

1 Casion twoje SBééééčko!!! Casion twoje SBééééčko!!! | Web | 22. března 2011 v 20:17 | Reagovat

jj moc pekné... ten začiatok taký nič nehoworiaci, čakala som, čo sa z toho wywinie... wyzerá to, že to bude príbeh plný lásky :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama