• » Můj tip: Osmá část pokračování příběhu Linie života s názvem "Večeře".
  • » Je tu další část příběhu Ve jménu Virginie. Zde je odkaz na aktuální díl s názvem "".
  • » Brzy se zde na přání objeví nový příběh od mého známeho. Předběžný název zní Modrá. Snad se Vám bude líbit!

Svůj osud nikdo nezná - První seznámení (2)

21. března 2011 v 15:19 | Iwuushkaa
2. část...



V noci jsem se tak napůl probudila a ucítila na posteli, že někdo vedle mě leží. Jelikož u mě občas spal Quentin, tak jsem na to byla zvyklá. Proto jsem se otočila a položila si hlavu na tu osobu. Ještě jsem na břicho položila ruku a znovu pořádna zabrala.
Ráno jsem se probudila a zamžourala. Dneska zase jednou vysvitlo sluníčko a já hned měla lepší náladu. Na to, že jsem měla někoho v posteli, jsem úplně zapomněla a bylo to tak mnohem lepší. Oblékla jsem se, provedla ranní hygienu, v kuchyni jsem mamku zkásla o peníze na oběd a před třičtvrtě na osm už před omem čkal v autě Quentin.
"Ahoj miláčku." políbila jsem Quentina a ten mi polibek vřele oplácel.
"Čauky zlato." pozdravil mne Quentin. "Jak ses vyspala?" zeptal se mile.
"Úžasně." řekla jsem nadšeně a podívala se z okna ven. "Co ty?" zeptala jsem se a zamračila.
"Šlo to." usmál se a nastartoval.
Všiml si, že jsem zamračená.
"Co se stalo?" zeptal se zvědavě.
"Sluníčko už nesvítí." ukázala jsem z okýnka ven. "Jsem se tak těšila zase jednou na sluneční den a ono prd." řekla jsem smutně.
"Já ti jako sluníčko nestačím?" zeptal se a dal mi pusu.
"No, možná i jo." rozesmála jsem se a pusu mu vrátila.
Rozjeli jsme se, až když odjel Orlando s Anny.
"Tvoje sestra dnes jede s tamtím?" zeptal se překvapeně.
"Ano. Orlando Declapp, náš nový soused a Annyin nový přítel." uchichtla jsem se.
"To je teda rychlost." rozesmál se a dával pozor na cestu.
Zaparkoval auto na školním parkovišti a vystoupili jsme. Quentin zamkl auto a chytl mě za ruku a vyrazili jsme ke škole.
"Lásko, co kdyby si v sobotu spala u nás?" zeptal se a podíval se na mě Quentin.
"Jak to?" udivila jsem se.
Bylo známé, že Quentinova matka mě nemusí. Jeho rodina patřila mezi bohatší lidi ve městě a moje rodina byla střední vrstva, ale mně to nevadilo, ani Quentinovi a jeho otci, ale jeho máti nesnesla náš vztah. Když mě viděla, snažila se hrát milou, ale věděla jsem, že je to jen hra. V duchu doufala, že se rozejdeme a že se hlavně nevezmeme.
"Naši jdou na ples a dům je volnej." mrkl na mne a políbil mě, protože se zastavil u své třídy.
"Uvidíme." odpověděla jsem a usmála se. "Zeptám se maminy, ju?" mrkla jsem na něj a ještě jednou ho políbila. "Zatím pa."
"Zatím ahoj." pohladil mě po tváři Quentin a já šla do své třídy.
S Quentinem jsme se setkali až při obědě v jídelně. Sedli jsme si spolu a k nám ke stolu si přisedla Anny s Orlandem.
"Ahoj." pozdravila jsem ty dva.
"Ahojky." pozdravila vesele sestra.
"Čau." zabručel Orlando.
"Musím si odskočit." omluvila jsem se a šla na toaletu.
Přemýšlela jsem, jestli takhle protivnej je Orlando jen na mě nebo i na ostatní. Když jsem se vracela k našemu stolu, všichni se smáli.
"Super." pomyslela jsem si trpce. "Takže je protivne jen na mě." ušklíbla jsem se.
Sedla jsem si ke stolu dál jedla oběd. Mlčela jsem a Quentin se bavil vesele s Orlandem. Když jsem dojedla, odnesla jsem tác a vrátila se ke stolu. Vzala jsem si tašku a řekla.
"Já půjdu na další hodinu, ještě se chci podívat na učení." políbila jsem Quentina a odešla do třídy, kde jsem si sedla a začala se učit než přišel učitel.
Sestra seděla vedle mě a učitel se díval koho vyzkouší. Naštěstí nezkoušel ani jednu z nás a sestra se ke mně víc přisunula.
"Můžeš mi vysvětlit, proč jsi utekla z jídelny?" dívala se na mě, ale já se dívala na učitele.
"Nevím proč, aůe přijde mi, že Orlando je protivnej, když musí být v mé blízkosti." odpověděla jsem a podívala se na Orlanda.
Ten se na mě díval se zamračeným pohledem, tak jsem se otočila na Anny.
"To se ti jen zdá." nevěřila mi sestra.
Znovu jsem se otočila na Orlanda a ten stále na mě upíral svůj zamračený pohled. Anny se taky otočila, ale to Orlando stihl změnit grimasu a začal se usmívat jako měsíček na hnoji. Teď jsem se zamračila já a otočila se opět na učitele.
"Vidíš, jsem říkala, že se ti to zdá." řekla Anny, když se otočila zpátky.
"Když myslíš." pokrčila jsem rameny a dál to neřešila a sledovala učitele.
Po vyučování mě Quentin hodil domů. Hodila jsem do sebe sušenku, sklenici limonády, přendala si učení na druhý den a chvilku jsem šla na notebook. Když nastal čas, šla jsem k Declappům. Stála jsem u dveří a zazvonila. Chvilku jsem čekala než mi přišla otevřít paní Declapp.
"Dobrý den." usmála jsem se a vstoupila dovnitř.
"Ahoj Gabriello." pozdravila mě. "Je dobře, že jsi přišla dřív, aspoň tě tu provedu." oznámila mi. "Tady je kuchyně, v lednici má Taylor jídlo, stačí jen ohřát v mikrovlnce." usmála se. "Tady je obývák, už jsme tam včera byly." ukázala i obývák.
Šly jsme nahoru po schodech.
"Tyhle dveře jsou od naší ložnice." ukazovala na první dveře vpravo. "Tyhle dveře jsou od Taylořina pokoje." ukázala na první dveře vlevo. "A vedle jejího pokoje je koupelna a vedle naší ložnice je Orlandův pokoj." dodala a šla zpátky dolů do obýváku. Vzala si kabelku a šla ke dveřím. Oblékla si bundu a nandal boty.
"Taylor spinká, ale za chvilku by se měla probudit a pak je zvyklá si hrát." řekla mia já kývla hlavou, že jsem pochopila.
"Dobře, nebojte se."
"Měla bych přjít určitě do devíti, doufám, že to nevadí." oznámila mi.
"Nevadí, můžu dyžtak s Taylor ven?" zeptala jsem se ještě.
"Jo jo, ale obleč ji. Zatím ahoj." rozloučila se a odešla z domu.
Šla jsem do obýváku a sedla si na gauč. Zapla jsem si televizi a sledovala film, co zrovna běžel na jednom kanále. Asi za půl hodiny se z chůvičky začal ozývat pláč, tak jsem ihned běžela k Taylor.
"No ták, neplakej." vzala jsem si Taylor do náruče a začala s ní trochu pohupovat.
V tom do pokoje přišel Orlando a já k němu otočila čelem.
"Ehm... Ahoj." řekla jsem nervózně.
Čekala jsem, že se zase otočí a zmizí a že bude nepříjemný jak osina v zadku, ale překvapil mě, byl milý.
"Ahoj Rilly." pozdravil a šel ke mně.
Já překvapením div nepustila Taylor na zem.
"Rilly?" zeptala jsem se překvapeně.
"Tak o tobě mluví Anny nebo ti tak nesmím říkat?" vysvětlil Orlando.
"Takhle mi říká jen máma a Anny, ani přítel o té přezdívce neví." odpověděla jsem a sledovala Taylor, jak se uklidňuje.
"Aha a můžu ti tak říkat?" zeptal se a já na sobě cítila jeho pohled.
Zvedla jsem hlavu a zadívala jsem se mu od očí. Pak jsem pokrčila rameny.
"Jestli chceš, ale neříkej mi tak před ostatními na veřejnosti, prosím." usmála jsem se.
"Dobře." odpověděl a oba jsme se zadíval na Taylor, která si hověla v mém náručí a sledovala nás oba.
"Teď si chce hrát." oznámil. "Pojď, ukážu ti, jak." objal mě jednou rukou kolem pasu a vedl k oknu, kde byla na zemi deka a hračky.
Vzal si ode mě Taylor a položil na takový polštář pro miminka. Postavil nad ní takovou malou hrazdičku s hračkami. Taylor natahovala ručičky a sahala po hračkách, které o sebe cinkaly. Orlando sedl vedle Taylor a ještě jí provokoval. Stála jsem kousek od nich a sledovala ty dva hrající sourozence. Orlando vzhlédl na mě a usmál se. Pak mi ukázal, ať jdu za ním, tak jsem ho poslechla a přišla k němu a on mě stál na zem vedle sebe a oběma rukama mě objal kolem pasu.
"Orlando?" zeptal jsem se.
"Ano?" vnímal mě.
"Já nejsem Anny, takže by si mě neměl takhle objímat a navíc já mám přítele." podotkla jsem skutečnost.
"Promiň." omluvil se, ale ruce nechal kolem mého pasu. "Tohle jsem jednou zkusil s tvojí sestrou. Zkuš hádat, co udělala." usmál se smutně.
"Jak znám Anny, chvilku vydržela a pak se zvedla a lákala tě do tvého pokoje provádět nějaké nekalosti." rozesmála jsem se.
"Ani tu chvilku nevydržela." zakroutil Orlando hlavou. "A já se na Tay [Tej] rád dívám, jak si hraje nebo jak jí či spí." prozradil svoje tajemství.
"Tay?" podívala jsem se na něj se zvednutým obočím.
"Já jí tak říkám, ale mámě se to moc nelíbí." rozesmál se on.
"Aha." smála jsem se taky. "Malé děti jsou zajímavé." řekla jsem a tak nějak automaticky se opřela o Orlanda.
Chvilku jsme sledovali Taylor než nás z našeho rozjímání vyrušil zvonek u dveří. Vyskočila jsem ze sedu jako vyplašená srnka, ale jelikož mě Orlando držel kolem pasu, zase jsem si sedla, tantokrát přímo na něj. Podívala jsem se na něj a oba dva se rozesmáli. Zvonek se ozval znovu, tak mě Orlando pustil a stoupil si. Odešel ke dveřím je otevřít, zatímco já si lehla vedle Taylor a hrála si s ní. Po chvilce do pokoje vešel Orlando a za ním Quentin. Zírala jsem na něj překvapeně a vstala jsem.
"Ahoj lásko." pozdravila jsem a dala mu pusu. "Co tu děláš?" zeptala jsem se.
"Přišel jsem za tebou. Nevěděl jsem, že tu bude i on." podíval se na mě podezřívavě.
"On tu bydlí, takže tu asi nejspíš může být. A co na mě tak koukáš?" zeptal jsem se.
Jeho pohled byl zbytečný, nic jsme s Orlandem nedělali.
"Nijak se na tebe nekoukám." řekl a začal si hrát s klíčema.
"Ten pohled znám. Myslel sis, že tu s Orlandem něco provádím." naštvala jsem se. "Jak si něco takového o mně můžeš myslet?" vyjela jsem an něj. "Miluju tě a nepodvedla bych tě." sykla jsem.
Nechtěla jsem, aby to Orlando slyšel, když si vzal malou a odešel s ní pryč z pokoje.
"Jsi si tím jistá?" zapochyboval.
"Ty o mně pochybuješ?" zašeptala jsem nevěřícně a držela jsem se, abych mu jednu nevlepila.
"Občas ano." odpověděl a já mu dala facku.
"Vypadni." křikla jsem naštvaně a ukázala na dveře. "Běž pryč."
Quentin se naštval. Přeměřoval mě zlostným pohledem, ale nakonec opravdu odešel. Sesula jsem se na zem a opřela se o radiátor.
"Všechno v pohodě?" uslyšela jsem Orlanda.
Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj.
"Ne. Quentin si myslí, že jsem ho tu s tebou podváděla a navíc mi občas nevěří, tak jsem mu jednu natáhla a vyhodila ho odtud. Divím se, že mi tu facku neoplatil." vysvětlila jsem mu situaci smutně.
Orlando přešel ke mně a sedl si vedle mě. Vzala jsem si od něj Taylor a dala jsem ji zase na tu deku a začala si s ní hrát. Orlando nás sledoval. Asi za hodinu mě napadlo, že bychom mohli na chvilku jít ven.
"Šla bych s Taylor ven, půjdeš taky?" zeptala jsem se Orlanda a vstala.
"Ty mě vezmeš sebou?" zeptal se nevinně.
"Za to, že jsi dneska na mě podezřele hodnej, tak jo, ale budeš hodnej i dál." řekla jsem si podmínku a rozesmála se.
"Dobře, obleč Tay, já si dojdu pro bundu a vyndám z garáže kočárek. Ok?" usmál se a odešel ke dveřím.
"Dobře, ještě maličkost, kde má oblečení na ven?" zeptala jsem se bezradně.
Orlando mi vyndal Taylořino oblečení a podal mi ho. Položila jsem ho na pultík, kde Taylor převlíkali a došla jsem si pro Taylor.
"Teď jí obleč a já dojdu pro kočárek." a odešel z pokoje.
Taylor jsem oblékla do teplého a šla dolů.
"Ukaž, vezmu si jí." vzal si Orlando ode mě Taylor a zakšíroval ji do kočárku.
Hodila jsem na sebe bundu a vyrazili jsme.
"Kam půjdeme?" zeptal se Orlando.
"Do parku, projít se po čtvrti nebo můžeme jít někam, kam skoro nikdo nechodí." mrkla jsem na něj a převzala jsem od něj kočárek a namířila si to na tu poslední možnost.
"Kam tedy jdeme?" rozesmál se Orlando.
"Na to tajné místo." rozesmála jsem se taky. "Jak to, že nejsi teď s Anny? Pokud vím, měli jste mít rande, ne?" zeptala jsem se.
"Jo, ale zrušil jsem to, protože jsem měl strach o Tay." usmál se omluvně.
"Bál ses, že nejsem zodpovědná a neumím se starat o miminko?" zeptal jsem se znovu, tentokrát už vážně.
"Ano. Nejsem k cizím lidem moc důvěřivý a já se chtěl přesvědčit." odpověděl mi. "Jednou jsme měli chůvu, která byla taková nevšímavá. Kdy Tay plakala, šla k ní třeba až za pět minut, když už to nemohla poslouchat a Tay nepřestala plakat." vysvětlil mi.
"Tu holku bych snad zabila, kdyby mi tohle udělala u mého dítěte." řekla jsem naštvaně.
"Taky jsme ji hned vyhodili a já od tý doby tak trochu prověřuju chůvy, co si najímáme." usmál se na mě. "A ty si zatím obstála na jedničku." žďuchl do mě.
"Tak to jsem ráda." vyplázla jsem na něj jazyk a smála se.
Došli jsme k aleji, která byla kousek za městem a vedla do lesa. Byl zde na cestě sníh a já se v něm začala brouzdat a hrát si s ním. Orlando si ode mě vzal kočárek a já začala se sněhem blbnout.
"Máš sníh hodně ráda, že?" zeptal se a já uplácávala kouli ze sněhu.
"Jo to teda mám." usmála jsem se a tu kouli po něm hodila.
Orlando jí schytal do ramene. Rozesmála jsem se. Orlando zabrzdil kočárek a sebral sníh a běžel za mnou. Snažila jsem se mu utéct, ale byl rychlejší a chytil mě jednou rukou kolem pasu a tou druhou mi nasypal sníh za krk. Teď se smál on.
"To není fér." bouchla jsem ho do břicha.
"Ale je, ty si po mně hodila kouli." vymlouval se on. "Jsem ti to jen oplatil." smál se.
"A ty si zase opustil Taylor." křikla jsem a běžele k ní. "Pak kdo je nezodpovědný." kroutila jsem hlavou a od Orlanda si vysloužila záchvat smíchu.
Odbrzdila jsem Taylor a jela k Orlandovi. Chvilku jsme po sobě kopali sníh a pak vyrazili na cestu domů. Doma Orlando zase uklidil kočárek do garáže a já šla s Taylor v náručí domů do jejího pokoje ji vysvléct z toho oblečení. Pak jsem ji i přebalila, dala najíst a znovu usnula. Sedla jsem si do houpacího křesla, jemně se houpala a sledovala spící Taylor, jak se pousmívá u mě v náruči. Celou tu dobu byl se mnou Orlando a občas mi i pomáhal. Po chvíli u domovních dveří zazvonil zvonek. Orlando sešel dolů po schodech otevřít dveře.
"Aho Orli." slyšela jsem svou sestru.
"Ahoj puso." pozdravil Orlando a zavřel asi dveře za Anny.
"Ty hlídáš Taylor?" zeptala se Anny.
"Ne, to dělá Rilly, ale nevěřil jsem jí, tak jsem se chtěj jen ujistit, že umí zvládat péči o mimino." vysvětlil a já šla i s Taylor v náruči zavřít dveře na chodbu, protože to fakt slyšet nechci.
Dala jsem Taylor do postýlky a sedla si zpátky do křesla. Slyšela jsem zavření dveří od Orlandova pokoje. Pustila jsem si potichu televizi a koukala na Kriminálku Miami. Pak tam byly jseště další seriály a když bylo osm hodin, vešel do pokoje pan Declapp.
"Dobrý večer." zašeptala jsem, abych neprobudila Taylor, která pořád spala.
"Ahoj Gabriello." pozdravil i pan Declapp. "Odkdy spí?" ukázal na postýlku.
"Asi od šesti." odpověděla jsem.
"Super. Hele ještě na chvilku musím odejít, vydržíš tu, viď?" zeptal se.
"Jasně že jo." usmívala jsem se a kývla hlavou.
Pan Declapp pohladil jemně Taylor a zmizel z pokoje. Po chvilce odešla i Anny a Orlando přišel za mnou. Stoupl si za mě a začal mě houpat. Pomalu a opatrně. Sledovala jsem televizi. Bylo ticho a až asi po třech minutách jsem promluvila.
"Proč si řekl ségře, že si tu musel být se mnou, aby ses ujistil, že se o Taylor dokážu postarat?" zeptala jsem se vztekle.
"Vždyť je to pravda." odpověděl Orlando.
"Ale já si v tu chvíli připadala jako největší neschopná kráva." otočila jsem se na Orlanda. "Jako bych nic neuměla."
"Promiň, tak jsem to nemyslel." omluvil se.
"Hm." odpověděla jsem a sledovala znovu televizi.
"Rilly, tak promiň." stoupl si přede mě a přestal mě houpat. "Jen jsem jí to musel říct, jinak by si kdoví co myslela a navíc byla podezřívavá už teď." díval se mi do očí.
"Dobře, chápu to." rozhodila jsem ruce.
Taylor začala brečet, tak jsem okamžitě vystartovala z křesla a šla k postýlce. Vzala jsem Taylor do náruče a šla si sednout zpátky do křesla. Jenže už v něm seděl Orlando a stál si mě na klín. Obejmul mě svýma rukama kolem pasu. Otočila jsem hlavu na něj a tázavě se na něj podívala.
"Můžeš mi svoje počínání vysvětlit?" zeptala jsem se ho nechápavě.
 


Komentáře

1 Tajemá M* Tajemá M* | Web | 21. března 2011 v 17:47 | Reagovat

tenhle pátek to bude ok.xD

2 Casion twoje SBééééčko!!! Casion twoje SBééééčko!!! | Web | 22. března 2011 v 20:23 | Reagovat

jj no zaujímawé... ako mu wplepila tú facku tak to sa mi mocky páčilo :-D

3 Iwuushkaa Iwuushkaa | E-mail | Web | 24. března 2011 v 0:52 | Reagovat

[2]: To jsem ráda, že se ti to líbilo :-) Tohle je totiž moje první povídka, která se netýká přímo Cullenových ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama