• » Můj tip: Osmá část pokračování příběhu Linie života s názvem "Večeře".
  • » Je tu další část příběhu Ve jménu Virginie. Zde je odkaz na aktuální díl s názvem "".
  • » Brzy se zde na přání objeví nový příběh od mého známeho. Předběžný název zní Modrá. Snad se Vám bude líbit!

Svůj osud nikdo nezná - Co dokáže nevinný muzikálový polibek

4. dubna 2011 v 14:13 | Iwuushkaa
5. část - Co dokáže nevinný muzikálový polibek


"Co děláš?" zeptala jsem se, když mi drtil ruku svojí.
"Chci tě." zamumlal mi u ucha a druhou rukou mi sjel na zadek.
"Quentine, neblbni." začala jsem se bát.
"Jak dlouho si budeš hrát na jeptišku?" zašeptal znovu a stiskl mi víc zadek.
"Quentine, nech toho." snažila jsem se mu vykroutit.
"Ty mě chceš a to hned." zvýšil hlas a já leknutím sebou trhla.
"Pusť mě." zvýšila jsem hlas i já a snažila se stále z jeho objetí vykroutit.
"A od koho teda máš ten řetízek?" zeptal se a chytl mě za něj.
"Nevím, ležel mi na stole v krabičce." pokrčila jsem rameny a bála se, aby ho nepřetrhl.
"To ti tak budu věřit." křičel na mě a napřáhl ruku k facce.
"Opovaž se mě uhodit." varovala jsem ho.

Už se rozmáchl, když se otevřely dveře a někdo chytl Quentinovu ruku zezadu. Ukázalo se, že je to Orlando.

"Co tu děláš?" vyjel na Orlanda a já se mu vysmekla a schovala se za Orlanda.
"Spíš co tady děláš ty R... Gabrielle?" zeptal se naštvaně Orlando a jednou rukou mě objal.

Přitiskla jsem se na něj.

"Nic. To tobě může bejt jedno, co tu Gabrielle dělám." řekl a chtěl mě stáhnout k sobě, ale Orlando mě pevně držel.
"To teda mi není jedno, Gabriella je živý tvor jako ty, nemůžeš s ní zacházet jako s mrtvou krysou." zastával se mě Orlando.
"Je to moje holka, ne tvoje." odsekl Quentin.
"Nebudeš se k ní tak chovat." zavrčel vztekle Orlando a já začala couvat ke dveřím.

Vzala jsem si ještě batoh ze židle a dál couvala. Quentin si toho všiml, obešel Orlanda a přiskočil za mnou.

"Nikam nepůjdeš." drtil opět moje paže rukama.
"Au, to bolí." vykřikla jsem bolestí.
"Nech jí být." odvlekl mě Orlando od Quentina.

Mnula jsem si bolestivá místa, když Quentin uhodil Orlanda pěstí do obličeje.

"Kluci, nechte toho." vykřikla jsem vyděšeně.

Orlando stihl Quentinovi ránu oplatit než jsem se dostala mezi ně a odtrhla je od sebe.

"Jste jak malý." okřikla jsem je a obejmula Quentina.

Uviděla jsem v Orlandových očích bolest a prohru. Stiskla jsem mezi prsty srdíčko a Orlando se smutně usmál a pak beze slova odešel. Došlo mi, že je asi od něj.

"Co si o sobě ten debil myslí." štěkl naštvaně.
"Nech ho být." zastala jsem se ho a odstoupila od něj. "Aspoň někdo se mnou nejedná jako s hadrem." řekla jsem a odešla ze šatny pryč.

Orlando seděl v autě na parkovišti, hlavu opřenou o volant. Šla jsem přes parkoviště a domů. Doma jsem si vzala něco k snědku a pak šla pěšky do mojí aleje. Pohrávala jsem si se srdíčkem a přemýšlela, jestli je opravdu od Orlanda. Sedla jsem si u lesa na lavičku, byla jsem opřená a koukala na nebe na mraky. Nějak jsem se zapomněla a nevšimla si, že mám společnost vedle sebe.

"Rilly?" ozvalo se vedle mě a já sebou cukla.
"Promiň, trochu jsem se zamyslela." omluvila jsem se a zastrčila srdíčko za triko. "Co tu děláš?" nedalo mi.
"Šel jsem se projít. Myslel jsem si, že tu budeš." řekl, vzal prstem řetízek, sjel po něm a vytáhl srdíčko z pod trička. "Líbí se ti ten řetízek s přívěškem?" zeptal se.
"Takže ten je od tebe." konstatovala jsem.
"Ano. Vadí ti to?" zeptal se mile.
"Proč?" zeptala jsem se nechápavě.
"Líbil se mi, pro tebe jako stvořený." usmál se a dal mi pusu na čelo.
"Proč si to nedal Anny?" zeptala jsem se.
"Tý jsem dal prstýnek." odpověděl.
"Ale proč si mi to dal? Vždyť jsem ti nic nikdy nedala a ani spolu nechodíme." nechápala jsem.
"Mám tě rád." dal mi znovu pusu na čelo.
"Ty seš ťunťa, viď." usmála jsem se a opřela hlavu o jeho rameno. "Kdy vlastně máš narozky?"
"V srpnu, koncem." odpověděl mi.
"Tak to ode mě čekej dárek." dala jsem mu pusu na tvář a chichotala se.
"Dobře." rozesmál se a taky.
"Orlando, proč si vlítl dneska do tý šatny?" zeptala jsem se, lehla si na lavičku a hlavu měla v Orlandově klíně.
"Slyšel jsem vás dva se hádat, bál jsem se, aby ti něco neudělal a nebyl jsem daleko od pravdy, viď." prstem mi jezdil kolem krku.
"Děkuju." zašeptala jsem vděčně.
"Doufám, že ti pak neublížil." strachoval se.
"Ne, ale nadšenej nebyl. Proč jsem viděla v tvých očích bolest, když jsem objímala Quentina po tý vaší mini rvačce?" zeptala jsem se a propletla svoje prsty s jeho.
"To se ti jen zdálo." mávl rukou.
Pak jsme si do tmy povídali. Až v půl desátý, když mi volala máma, jsme se vrátili do reality. Po strachujícím telefonátu jsme vstali z lavičky, drželi jsme se za ruce a běželi alejí zpátky domů.

"Dobrou noc." rozloučila jsem se s Orlandem před domem.
"Ahoj, Rilly." usmál se a odešel domů.

Máma už přecházela v chodbě. Otevřela jsem dveře a hned spustila.

"Kde si byla? Víš jakej jsem měla strach? Měla si tu Quentina a to rovnou několikrát. Příště aspoň napiš lístek, kam jdeš." objala mě úlevně.
"Promiň mami, byla jsem venku a procházela jsem se. Ano, měla jsem ti dát vědět, kde se courám." omluvila jsem se a šla do pokoje.

Zapnula jsem si počítač a najela na e-maily. Ty reklamní jsem jen projela a hned smazala a ten od Quentina jsem si přečetla. Omlouval se mi a chtěl mi svoje chování vysvětlit. Proč mi nezavolal, nevím. Měla jsem hlad, tak jsem seběhla do kuchyně a vytočila jsem Quentinovo číslo. V kuchyni jsem si strčila do mikrovlnky večeři, co mi mamka schovala.

"Lásko." uslyšela jsem Quentina, jak si oddychl.
"Ahoj." odpověděla jsem suše. "Co potřebuješ?" zeptala jsem se a nalila si čaj do sklenice.
"Chtěl jsem se ti omluvit a ty se vytratíš na celý odpoledne." řekl vytočeně.
"Já jsem se nevytratila, procházela jsem se." zalhala jsem trochu, protože nechci, aby Quentin dal Orlandovi znovu pěstí.
"A že jsem tě ve městě nikde neviděl." řekl Quentin.
"Ale já jsem neřekla, že jsem byla ve městě. Jsem byla v parku." odpověděla jsem další lež.
"Kolem něj jsem taky jel a neviděl jsem tě." řekl podezřele.
"Hm, ale byla jsem tam." pokrčila jsem rameny.
"No to je jedno. Už jsi teda doma?"
"Jo, před chvilkou jsem přišla." začala jsem jíst večeři. "Jdu jíst, tak ahoj zítra." rozloučila jsem se.
"Čau." řekl a já to položila.

Najedla jsem se, vysprchovala, ještě chvilku kecala s holkama ze školy na ICQ a zahrála na netu hru. Pak jsem šla spát se zvláštním pocitem.

Ráno jsem se probudila s úsměvem. Oblékla jsem se, jen pročísla vlasy, hodila k snídani něco do sebe a do školy jsem jela s Orlandem a s Anny. V divadle už bylo rušno. Rychle jsem se převlékla do kostýmu, holky, co pomáhaly Anny, mě nalíčily a učesaly a když bylo vše připraveno, bylo chvilku před osmou a skoro všichni už seděli v hledišti. Koukala jsem se na ty lidi, po chvilce jsem se otočila a vykročila a napálila jsem to do Orlanda.

"Promiň." zašeptala jsem a rozesmála se.
"Mě tu ještě zabiješ." rozesmál se i on.
"Nemáš tu čumákovat." pokrčila jsem rameny, zatočila jsem se vesele dokola a odešla od něj do šatny.

Překontrolovala jsem se v zrcadle, usmála jsem se, když jsem se podívala na srdíčko od Orlanda a šla na jeviště se připravit na první scénu. Orlando stál za jevištěm, takže ho lidi neviděli, ale vypadal krásně. Přesně v osm hodin šel učitel před oponu, řekl pár slov na úvod a šel si sednout. Opona se roztáhla, lidi tleskali a my, tedy já a další tři herci, jako moje rodina, jsme vystoupili s auta a "můj" otec se vítá s pánem, co mu patří ten hotel, či co to je, kde budeme trávit dovolenou. Skoro vůbec jsem nebyla nervózní. Rozehráli jsme to dobře, učitel v hledišti se usmíval. Hráli jsme jednotlivé scény, zatím nikdo nechyboval. Tančení v Hlavní budově, tu tanečnici, co tančí s Johnym, tedy Orlandem, hrála jedna prvačka, byla dobrá. Potom také scéna s melouny a první tančení Baby, tedy mě, a Johnyho, tedy Orlanda. Tu scénu jsme si oba užívali, usmívali jsme se na sebe a kroutili boky do rytmu. Potom scéna večer u jezera, najití Penny v kuchyni a pak zavolání Johnyho. Pak dalších několik scén a scéna, kde se učíme mambu u Johnyho, poté lávka a znovu učení u Johnyho. V tanečním sále i s Penny. Kláda v lese, to jsme měli kladinu a na tom před ní nakreslený kmen. Scéna ve vodě byla taky. Řada papírových krabic před nimi modrá látka jako voda. Jak jsem jako padala do vody, tak tam mě chytali kluci. Holky na mě a Orlanda šplíchaly vodu, i vlasy a oblečení jsme měli mokré, aby to bylo věrohodné. Pak taky musela bejt pauza a musely nám holky vyfoukat vlasy a usušit se. Pak jsme tančili v tom Sheldrake [Šeldrejku]. Pak Penny, ošetření jí a hádka s otcem. A pak ta scéna u Johnyho. Náš dialog, tanec, líbání na krku, sundání trička a pusa a pak postelová scéna. Líbání v dekoltu a když jsme se začali líbat, v břiše mi poletovalo hejno motýlků a nemohla jsem se od Orlandových rtů odtrhnout. Asi až po minutě mě jemně Orlando od sebe odstrčil a úsmíval se šťastně. Já zhluboka dýchala a cítila se šťastná, jak už dlouho ne. Potom další scény a pak znovu postelová. Další polibek, tentokrát delší, vášnivější a snad dychtivější. A znovu mě přepadlo šimrání v břiše. Pak v tanečním sále to naše "flirtování", rvačka u chatek, Lisa načapá Robbiho s jinou a opět další postelová scéna moje a Orlanda. I tentokrát si učitel vyžádal polibek a já se nejvíc těšila. Pak přiznání otci a panu Kellermanovi, promluvení s otcem, rozloučení s Johnym. Další náš polibek. Pak rozloučení na konci sezony. Zpívání písně, příchod Johnyho, vlítnutí na podium a závěrečný tanec. Při sundavání ruky z Orlandova krku mi Orlando lípnul pusu na nos. Otočky, záklony, taneční kroky, seskočení Orlanda mezi diváky, tančení s ostatními herci a zvedačka. I tu jsme provedli mezi diváky. Tančení v uličce mezi diváky, rozhovor s otcem a zpátky k tanci, Johnyho poděkování, náš poslední polibek, který jsem si opět vychutnala a konec. Zatáhla se opona, my se všichni vrátili na jeviště, srovnali do řady a opona se zvedla a my se ukláněli. Lidi tleskali, já se šťastně usmívala a měla jsem radost, že to dobře všechno dopadlo. Lidi po chvilce utekli z divadla a učitel přišel za námi do zákulisí.

"Byli jsme úchvatní." rozplýval se učitel. "Ty vaše polibky." otočil se na mě a Orlanda, který seděl vedle mě. "Tak opravdické, jako byste se opravdu milovali. Musím vás všechny pochválit, byli jste senzační." usmíval se.
"Taky abychom nebyli senzační, když nás to bavilo a vy jste skvělý učitel." řekla jsem s úsměvem.
"Nelichoť mi." rozesmál se učitel a my s ním.

Pak jsme se šli převléknout do svého normálního oblečení a vrátili jsme se na jeviště.
"Tak a tady máte menší odměnu." ukázal na dva stoly učitel, kde byly samé dobroty.

Od dětskýho šampáňa, se kterým jsme si přiťukli, po zmrzlinu a různé dortíky. Vrhli jsme se na to jako kobylky a všechno snědli po nějaký půl hodině. Pak jsme to i uklidili a poro dnešek jsme měli konec. Rozprchli jsme se domů, jako když střelí. Domů mě vezl Quentin a když jsme se loučili, dlouze mě líbal. I když po tak dlouhý době, co spolu jsme, bych asi pořád měla cítit to mravenčení v břiše, já prostě nic necítila. Nejistě jsem se pak na Quentina usmála a radši vystoupila. Vešla jsem do prázdného domu a šla rovnou do pokoje. Tašku jsem odhodila hned vedle dveří a lehla jsem si na břicho na posteli. Nohama jsem kopala ve vzduchu a koukala z okna na dům Declappů. Přemýšlela jsem o pocitech, které mnou proběhly při líbání s Orlandem dnes ráno. Ti motýli v břiše, takové zvláštní jakoby štěstí. To jsem s Quentinem už dlouho necítila, kdoví, jestli vůbec někdy jsem cítila. Začala jsem vzpomínat na začátky našeho vztahu s Quentinem. Seznámili jsme se přes Anny, Quentin měl být totiž další její milenecká oběť, ale když uviděl mě, Anny neměla u něj žádnou šanci. Prvně jsme byli jen kámoši, připadal mi jako každej druhej kluk. Ale po nějaký době jsme to dali dohromady. Usilovně jsem se snažila vzpomenout, jestli i s Quentinem jsem zažila to samé, co s Orlandem, ale za boha jsem si nedokázala vzpomenout. Možná ani nebylo na co. Opřela jsem si hlavu do dlaní a stále zírala prázdným pohledem z okna. Až po hodině jsem znovu procitla kvůli Anny, protože ke mně vlítla.

"Ségra, přišel mi e-mail od táty." popadla mě za ruku a táhla k sobě.

Sedla si ke stolu a já stála za ní a četla e-mail.

"Škoda, chtěla jsem tam jet hned po skončení školy." zalitovala Anny.
"Takže jestli to chápu, tak jede v půlce června do Austrálie na čtrnáct dní, pak se vrátí a jede pak zase do Peru druhý a čtvrtý týden v červenci, takže u něj budeme moct být jen v sprnu." řekla jsem a v duchu jásala.
"Hm, co tu budu měsíc dělat bez Orlanda." zamručela ségra naštvaně.
"Si určitě nějakou činnost najdeš, sestřičko." usmála jsem se vřele.

Anny se na mě otočila a zvedla tázavě obočí. Já se rozesmála a Anny se ušklíbla.

"Co mu napíšeš?" zeptala jsem se.
"Ještě nevím, asi že je to škoda a že se na něj těším teda v srpnu." pokrčila rameny.
"Aha. Jdu si objednat pizzu, chceš taky nějakou?" zeptala jsem se mezi dveřmi.
"Ne, nechci, za chvilku mě Orlando vezme na oběd do restaurace." usmála se a začala otci psát odpověděď a já odešla
.
Objednala jsem si šunkovou pizzu a šla si připravit peníze na zaplacení. Ségra v půl jedné odjela s Orlandem a chvilku na to u nás zvonil poslíček s pizzou. Zaplatila jsem a šla s pizzou do obýváku koukat na televizi.

Asi za dvě hodiny přijeli z oběda a Anny celá naštvaná vletěla do obýváku.

"Ten hajzl, ten debil." zuřila Anny. "On si chce dát pauzu, že si není naším vztahem jistý a že i slyšel, že jsem ho podvedla." vykřikovala ségra na celý dům.
"Prosím tě, uklidni se, sedmi si a řekni mi, co se stalo." mluvila jsem pomalu.

Anny sebou sekla do křesla.

"Když jsme jeli z oběda, tak mi v autě řekl, že prý neví, co přesně ke mně cítí a že chce pauzu a že možná se se mnou rozejde." zuřila Anny. "On se mnou." podotkla.
"A proč? To ti neřekl?" zeptala jsem se.
"Že mu přijde, že ho využívám kvůli bohatým rodičům." vykřikla a odfrkla si posměšně.
"Což samozřejmě není pravda." řekla jsem sarkasticky.
"Jistě že ne." ozvala se hned Anny.
"Jak si něco takového může myslet, viď." divila jsem se naoko a v duchu se tlemila.
"No jistě. Místo aby byl rád, že mě má, mě ještě takhle nařkne." zlobila se doopravdy Anny.
"Prosim tě, se uklidni, ho to přejde. Uvidíš, nech ho pár dní a pak doleze, protože bude sám a bude se mu po tobě stejskat." uklidňovala jsem ségru.
"Myslíš?" zeptala jsem se nejsitě a napila se limonády z mojí sklenice.
"Uvidíš, že to tak bude." obejmula jsem ji.
"Snad máš pravdu." zašeptala a vstala a odešla.


Vypla jsem televizi, vzala sklenici a krabici od pizzy a šla sklenici dát do dřezu a krabici vyhodit do popelnice. Když jsem zavřela popelnici, uslyšela jsem od Declappů Orlanda, jak se baví s nějakým klukem.

"Hele, bráchanče, co to bylo za kočičku, se kterou ses kousal v tom divadle v posteli?" zeptal se neznámý Orlanda.

Takže se jasně bavili o mně. Poslouchala jsem dál, i když vím, že se to nemá.

"To byla R... Gabriella, sousedka a sestra mojí přítelkyně." představil mě. "Ale ruce pryč, má už přes tři roky přítele." upozornil ho Orlando.

Sedla jsem si na dřevěnou houpačku, která snad odjakživa visela na stromě a jemně se pohupovala a poslouchala.

"Škoda, je to fakt kus kočky." řekl neznámý.
"Přestaň o ní tak mluvit. To je jak kdyby si mluvil o mase a ne o dívce." smál se Orlando.
"No dal bych si, jdem?" zeptal se.
"Jo, jen se skočím převlíct." řekl Orlando a asi oba odešli.

Já z rozhovoru nebyla moc moudrá, tak jsem se začala houpat pořádně. Výš a výš, větev a lano vrzaly, jak o sebe dřely. Nevšímala jsem si toho, houpala se jako když jsem byla malá, až lano prasklo a já slítla s lekavým výkřikem na zem rovnou na nohu a při dopadu v ní křuplo. To jsem znovu vykřikla, ale bolestí a o dost víc než před tím.

"Ježiši Rilly, co se ti stalo?" přiběhla ke mně Anny a klekla si vedle mě na zem.
"Asi jsem si zlomila nohu." odpověděla jsem jí bolestivě.
"Co mám dělat?" začala Anny zmatkovat.
"Hlavně nepanikař. Zkus zajít za Orlandem." odpověděla jsem jí. "Měl by ještě být doma."
"Za ním nejdu." řekla nesmlouvavě Anny.
"Ségra, dělej, ono to dost bolí." řekla jsem a zkusila jsem si sednout a trochu se oprášit.
"Ne, tam nejdu." kroutila hlavou.
"Annabello, dojdi tam, nebo ti nakopu zadek sádrou." křikla jsem, což přivolalo Orlanda a toho druhýho.
"Co tu holky děláte?" zeptal se neznámý.
"Rilly, co se stalo?" zeptal se Orlando.
"Nejspíš jsem si zlomila nohu. Křuplo mi v ní." odpověděla jsem a sykla bolestí, jak se jí Orlando dotknul.
"Jedeme do nemocnice." řekl a hodil klíčky neznámému.

Mě vzal do náruče a nesl mě k autu. Neznámý odemkl a Orlando mě opatrně položil dozadu na sedadlo a sedl si za mnou. Anny doběhla pro průkazku zdravotní pojišťovny, zamkla dům a nasedla dopředu.

"Budu tě navigovat." řekla neznámému a já se opřela o Orlanda plnou vahou.
"Bolí tě to hodně?" zeptal se starostlivě Orlando.
"Celkem i jo." odpověděla jsem.
"Jak se ti to podařilo?" zeptal se ten ve předu.
"Houpala jsem se na houpačce a ty provazy byly už asi zteřelý a pode mnou ruply a já sebou švihla na zem rovnou na nohu." odpověděla jsem a ucítila Orlandovy prsty na mém srdíčku od něj.

Ohlédla jsem se na něj a usmála se, Orlando mi úsměv oplatil a ještě mě prstem pohladil po nose.

"Seš taky šmudla, viď." rozesmál se a nakazil tím i mě.

Ti dva ve předu se věnovali svojí konverzaci.

"Promiň, že jsem vám zkazila plány." omluvila jsem se.
"Nevadí, přehodíme to dyž tak na jindy." usmíval se na mě a pořád si pohrával se srdíčkem. "Jak víš, že jsme měli něco v plánu?" došla mu omluva a podíval se na mě.
"Ehm... no.. víš, já na tý houpačce prvně se houpat nechtěla, ale zaslechla jsem, jak se bavíte o mně, tak jsem trochu poslouchala." řekla jsem nevinně a zabořila tvář do Orlandova trička.
"Ty seš ale špionka." smál se.
"Promiň." omluvila jsem se do jeho trička.
"To je dobrý." hladil mě po zádech.

Hověla jsem si u Orlanda na hrudi, Orlando si pohrával s přívěškem a Anny dost najevo flirtovala s tím vepředu. Jukla jsem na Orlanda a ten jakoby byl myslí jinde. Opřela jsem si hlavu o rameno a začala si představovat, co by na tohle řekl Quentin. Nadšenej by rozhodně nebyl a možná by se znovu porval s Orlandem. Po chvilce jsme dojeli do nemocnice. Orlando mě opatrně vyndal z auta a v náručí nesl do nemocnice, Anny s tam tím byli v autě.

"Olivere." otočil se ještě. "Rillynu kartičku pojišťovny." řekl a Oliver jí donesl.

Orlando mě odnesl na pohotovost, rovnou do ordinace, protože tu nikdo nebyl. Zrovna měl službu doktor, co mu občas hlídám děti.

"Dobrý den." pozdravili jsme s Orlandem.
"Dobrý." pozdravil doktor. "Jé, ahoj Gabriello, co se stalo?" zepta se, když se otočil čelem k nám.

A tak jsem mu povyprávěla, co se mi přihodilo.

"Aha." kýval hlavou doktor.

Pak mě doktor vzal na rentgen, zjistil, že to mám nalomený u kotníku, ale sádře jsem se nevyhla. Pak mi dal i hole a propustil mě domů. Orlando mě před ordinací vzal opět do náruče a já v ruce měla hole. Odnesl mě k autu. V půli parkoviště se v autě jakoby od sebe odtrhli ti dva.

"Orlando, co v tom autě dělali?" zeptala jsem se.
"Líbali se." odpověděl klidně.
"Co... cože?" zakoktala jsem udiveně.
"Líbali se." řekl znovu nevzrušeně.
"A tobě to nevadí?" zeptala jsem se. "Uvidět mě takhle Quentin..." jeho stiskl zesílil. "... už by vylítl jako čertík z krabičky." rozesmála jsem se.
"Tvoje sestra je jako pták, co na zimu odlétá do teplých krajin. Ona nevydrží mít jednoho partnera, ona je potřebuje střídat skoro často, jako ponožky." řekl a já si uvědomila, že má naprostou pravdu.
"A to i přes to s ní si?" zeptala jsem se.
"Ano, mám ji svým způsobem rád a navíc ta, co se mi líbí, má bohužel přítele." zesmutněl a došel k autu.

Položil mě opatrně na zem a já se opřela o hole. Otevřel dveře a pomohl mi nasoukat se do auta.

"Co s tím tedy máš?" obrátila se na mě okamžitě Anny, která se asi snažila zakrýt její úlet.
"Je to nalomený." řekla jsem odměřeně.

Orlando si sedl vedle mě a já se zase opřela o něj. V duchu jsem sestře slibovala pomstu za Orlanda. Anny si opět povídala s Oliverem a já si hrála s Orlandovou rukou. Rozpojovala a spojovala jsem svojí s jeho a v duchu přemýšlela, jak vynadám Anny, že mě ani nenapadlo, že by to mohlo být Orlandovi nepříjemné s tou rukou. Povzdychla jsem si a foukla vzduch rovnou Orlandovi na krk a zase se to fouklo zpátky ke mně a polechtalo mě to na nose, což mě i Orlanda rozesmálo. Doma mě Orlando odnesl ke mně do pokoje, rozloučil se se mnou a odešel. Anny mi donesla hadr, který jsem si omotala kolem sádry, abych nic doma nezašpinila a na vynadání za úlet jsem zapomněla. Zapnula jsem si notebook a najela si na internet a začala si stahovat nějaké filmíky.

Večer, když přišla mamka z práce, spajdala jsem z pokoje do kuchyně a pozdravila jsem. Máma taky pozdravila a podívala se na mě a lekla se.

"Ježiš, co se ti stalo?"
"Houpala jsem se na tý houpačce na dvoře a rupla pode mnou." odpověděla jsem. "Spadla jsem rovnou na nohu a ta rupla. Mám nalomenou kost u kotníku." doskákala jsem k lednici a vzala si tvrdý sýr, máslo, hořtici a mamka mi podala chleba a nůž.

Najedla jsem se, mamka si ohřála čínu, co si koupila cestou domů a jedla se mnou. Přitom jsme si povídaly o proběhnutí muzikálu. To líbání s Orlandem jsem jí řekla taky a trochu jsem znejistěla.

"Mami, je normální, že s cizím klukem cítím motýly v břiše a s přítelem už dlouho ne?" zeptala jsem se po chvilce ticha. "Když se spolu líbáme." dodala jsem o něco tišeji.
"A cítíš k tomu klukovi něco?" zeptala se mamka.
"To právě nevím. Něco jo, ale asi je to jen kamarádství. On je prostě krásnej, milej, dneska mě odvezl do nemocnice a nesl mě v náručí." podepřela jsem si rukou hlavu.
"A Quentin?" zeptala se znovu mamka, které muselo být jasné, že je to Orlando.
"Miluju ho, ale co se bavím s Orlandem, je děsně žárlivej a už jsme se několikrát pohádali a lhal, že jsme spolu spali a přitom to není pravda." odpověděla jsem. "A teďka odjede na vejšku a kdoví kdy se budeme vídat." sklopila jsem hlavu smutně.
"A kdyby si začala chodit s tím prvním?" zeptala se máma a moudře se na mě koukala.
"Já... já nevim mami." ohlídla jsem se po ní. "Těžko říct." vjela jsem si rukou do vlasů.
"Dej tomu čas." pohladila mě máti a vstala od stolu.

Umyla po nás nádobí a v tichosti odešla k sobě. Ještě jsem v kuchyni přemýšlela, co mi mamka chtěla naším rozhovorem říct.


Když jsem šla po půlnoci po shlédnutí filmu spát, pořád jsem nepřišla na důvod našeho rozhovoru s mamkou. Po chvilce jsem usnula s mp3 v uších. V půl druhý jsem se probudila vedrem a navíc zrovna dost hlasitě zabubnovali v písničce, co hrála. Došla jsem otevřít okno a vypnula jsem mp3 a odložila ji na noční stolek. Lehla jsem si a znovu usnula. V půl pátý jsem se znovu probudila a zaťala pravou ruku a rovnou do něčího břicha. Otevřela jsem oči a uviděla ležet někoho vedle sebe. Prudce jsem se posadila a chtěla zaječet, ale něčí ruka mi zacpala pusu.

"Nekřič Rilly." zašeptal Orlando.
"Co tu děláš?" zašeptala jsem a zase si lehla.
"Ona byla u nás Anny a před chvilkou u nás usnula, tak jsem jí donesl k vám a zastavil jsem se i u tebe." usmál se a otočil se na bok čelem ke mně.
"To je vloupání do cizího domu." obvinila jsem ho a lehla si taky na bok naproti Orlandovi.
"Já jen vracím osobu." smál se potichu Orlando. "Nic jinýho." usmíval se.
"Ale mohla bych si myslet, že si nás třeba přišel vykrást." rozesmála jsem se.
"Možná tebe jsem přišel ukrást." žďuchl do mě Orlando a já se převážila a lehla si na záda.

Orlando natáhl ke mně ruku a prsty mě začal jemně hladit po břiše, protože jsem měla trochu vyhrnutý tílko. Měl šíleně studenou ruku, že mi naskočila husí kůže.

"Studíš." zašeptala jsem a znovu jsem si lehla na bok.

Orlando přesunul ruku na srdíčko.

"Děkuju, zašeptala jsem, naklonila jsem se k němu a políbila ho na tvář.
"Nemáš zač, jsem rád, že ho nosíš." přendal ruku na moje záda a začal mě pomalu přitahovat k sobě.
"Proč bych ho nenosila, když se mi líbí." napodobila jsem ho a dala svojí ruku na jeho záda.

Už jsem byla těsně u něj. Ruku jsem mu obmotala kolem krku a dívali jsme se vzájemně do očí. Zase mnou začal prostupovat ten známý pocit štěstí, který jsem cítila při muzikálu. Orlando se začal přibližovat svým obličejem k mému a já mu šla vstříc. Naše rty se ani ne po dnu znovu spojily a začaly tancovat pradávný tanec jménem polibek. Během polibku jsem si sedla na Orlanda a skláněla se nad ním. Orlando mi rukou zajel pod tričko a hladil po zádech. Chvíli jsme se tak líbali, než nás Orlando přetočil a teď seděl on na mě. Stále jsme se od sebe nemohli odtrhnout a mně neustále v břiše lítalo hejno motýlů. Přerušil nás až můj telefon, někdo mi psal SMSku. Orlando si lehl na postel a já se natáhla k nočnímu stolku pro mobil. Psal mi Quentin.

"Ahoj lasko doufam ze nebudim jdu tedka z oslavy domu tak ti chci poprat dobrou noc :-* Q."

Podívala jsem se na Orlanda a trochu se ve mně ozvalo svědomí.

"Píše mi Quentin." řekla jsem a máčkla na Odpovědět.

"Nebudis, pred chvilkou jsem se vzbudila vedrem, ale zase jdu spat, dobrou :-) G." a poslat.

Vypla jsem zvuky a odložila mobil. Orlando se tvářil smutně a já si na jeho hruď položila hlavu a objala jsem ho rukou. Hlavou se mi začaly honit pocity viny, i svědomí se ozývalo. Podvedla jsem Quentina, ale zase ty úžasné pocity štěstí. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet, ale rozhodně se tohle nikdo nesmí dozvědět. Po chvilce jsem znovu usnula.

Ráno jsem se vzbudila a ležela jsem na břiše. Orlando už tady nebyl a já si hned vzpomněla na ten náš úlet. S těžkým srdcem jsem vstala a sešla do kuchyně, kde už mamka vařila oběd.

"Dobré poledne, slečno pajdavá." smála se máma od sporáku.
"Ahoj mami." odpověděla jsem.
"Jaká byla noc?" zeptala se s úsměvem a mně vypadla sklenice s čajem z ruky na zem a rozbila se.

Zděšeně jsem se podívala na mámu.

"Gabi." řekla naštvaně mamka a šla uklidit ty střepy a vytřít čaj.
"Proč se ptáš, jaká byla noc?" zeptala jsem se.
"No jak ses vyspala s tou sádrou." odpověděla máma a podívala se na mě. "Nebo je tu něco, co bych měla vědět?" zeptala se podezřívavě.
"Nic." odpověděla jsem okamžitě a usmála jsem se křečovitě. "Promiň za tu sklenici." omluvila jsem se a co nejrychleji odpajdala do pokoje se převléci.

Hodila jsem na sebe oblečení, vzala jsem si mobil a odpajdala zpět do kuchyně. Máma, když se na mě podívala, vypadala zamyšleně. Asi jí vrtalo hlavou, co jsem dělala v noci, že jsem upustila sklenici. Anny přišla chvilku po mně a ještě byla celá omačkaná.

"Příště mi zakaž pít s Oliverem." zašeptala mi a já se rozesmála.
"Kolik jste toho vypili?" zeptala jsem se.
"Asi čtyři láhve červeného vína z Dánska, kde bydlí. Bylo o dost silnější než to normální." zamumlala Anny a držela se za hlavu. "Jak jsem se vlastně dostala domů?"
"Orlando tě donesl v noci, budil mě." zašeptala jsem odpověď a šla přichystat příbory.

Pak jsme se v klidu naobědvaly, nádobí jsme naskládaly do myčky a tu zapnuly. V pokoji jsem si do batohu naskládala učení, z okna vyhodila deku a sešla jsem s batohem na dvůr, deku rozprostřela a začala se na ní učit, protože učitelé nám opět napařují záverečné písemky. Ségra se léčila v pokoji z kocoviny a máma odjela ke kámošce na pokec. Sluníčko na mě svítilo, dneska bylo hodné a ukázalo se. Ležela jsem na břiše opřená o lokty, zdravou nohou kejvala ve vzduchu a učila se, nebo jsem se o to aspoň pokoušela. Během odpoledne jsem se učila na celkem tři předměty. K večeru, když už jsem ležela ve stínu, jsem si lehla na záda a dívala se na plující mraky. Představovala jsem si různé podoby mraků. Pak jsem místo mraků vzpomínala na dnešní noc. Začala jsem pochybovat, jestli jsem si jen něco nevysnila, ale SMS v mobilu od Quentina a odpověď na ní tam byly, takže to fakt byla skutečnost. Slyšela jsem, jak u nás někdo zazvonil.

"Jsem na dvoře." Křikla jsem a snažila se vstát.

Na rohu domu se objevil Quentin.

"Ahoj lásko." pozdravil a pak si všiml sádry. "Co si probůh dělala?" vykulil oči, což mě rozesmálo.

Vysvětlila jsem mu tu svojí nehodu a on se jen smál. Lehl si vedle mě na deku a oba jsme pozorovali ten kousek nebe, kde nám ve výhledu nic nebránilo. Pomalu se stmívalo, vládu na nebi převzal Měsíc s jeho poddanými hvězdami. Ruce jsme měli spojené, potichu si povídali a pak po chvilce se nade mnou Quentin sklonil a začal mě něžně líbat. Polibek jsem oplácela, snažila jsem se do toho dát i srdce, ale žádní motýli v břiše, ani ten pocit prazvláštního štěstí jako s Orlandem. Chybělo mi to, chyběl mi Orlando.

Když se setmělo úplně, svítily úžasně hvězdy i Měsíc. Nevím proč, ale najednou jsem zatoužila mít vedle sebe Orlanda a ne Quentina. Quentin se po chvíli zvedl a rozloučil se se mnou a odjel domů. Naskládala jsem si věci zpátky do batohu, vzala hole a odešla taky dovnitř. Najedla jsem se, zabalila si nohu do igelitu a odskákala jsem do pokoje a pak do sprchy. Po sprše jsem se oblékla do pyžama a zalehla do postele. V koutku mysli jsem si přála, aby i dnes přišel Orlando a já zase ochutnala ten ojedinělý pocit, který mi dokázal najít jen on. Popustila jsem uzdu své fantaziii a místo Quentina jsem si představila Orlanda.

"Jsem blázen." pomyslela jsem si zoufale. "Představuju si Anninýho kluka, že je můj." prohrábla jsem si vlasy rukou a oddychla.

Po nějaké době jsem usnula neklidným spánkem. Každou chvilku jsem se budila, vždy jsem se dívala, jestli vedle mě neleží Orlando a vždycky jsem zklamaně koukla z okna, ještě jednou se rozhlídla po pokoji a posteli a zavřela oči a skoro hned usnula. Takhle to šlo snad každou půlhodinu až do půl druhé, kdy jsem vedle sebe spatřila Orlanda. Úlevně jsem se usmála.

"Konečně." zašeptala jsem a dala Orlandovi pusu. "Kvůli tobě jsem se tuhle noc pořád probouzela." obvinila jsem ho a položila si hlavu k jeho rameni.
"Tak to promiň, nevěděl jsem, že beze mne neusneš." usmíval se Orlando a objal mě rukou přes záda.
"Nejspíš ses stal mou pohádkou před spaním." zašeptala jsem vážně. "Co s tím budeš dělat?" zeptala jsem se.
Orlando se jen usmál a pomalu se ke mně sklonil a spojil naše rty na chvilku v polibek.
 


Komentáře

1 Kovienka & Izo Kovienka & Izo | Web | 5. dubna 2011 v 8:57 | Reagovat

rady spriatelíme ;)

2 Casion twoje SBééééčko!!! Casion twoje SBééééčko!!! | Web | 5. dubna 2011 v 14:25 | Reagovat

jéé tá ich hádna a následná bitka na začiatku boli super! ale ľutujem ju mať nalomený kotník nič príjemné...

3 Iwuushkaa Iwuushkaa | E-mail | Web | 8. dubna 2011 v 0:13 | Reagovat

Oo :-) Jsem ráda, že se vám moje povídka líbí :-) Opravdu jsem si s ní vyhrála, když jsem ji psala :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama