• » Můj tip: Osmá část pokračování příběhu Linie života s názvem "Večeře".
  • » Je tu další část příběhu Ve jménu Virginie. Zde je odkaz na aktuální díl s názvem "".
  • » Brzy se zde na přání objeví nový příběh od mého známeho. Předběžný název zní Modrá. Snad se Vám bude líbit!

Svůj osud nikdo nezná - Ticho před bouří

6. dubna 2011 v 16:24 | Iwuushkaa
6. část - Ticho před bouří

"Mohl bych tu být klidně každou noc, jestli by sis to přála." odpověděl mi tiše do ucha.
"Vážně?" podívala jsem se mu do obličeje.
"Vážně." políbil mě na nos a přikryl mi záda dekou.
Objala jsem ho rukama, pohodlně jsem sebou zavrtěla a po minutě usnula. Do rána jsem se už neprobudila.
Ráno Orlando už v pokoji opět nebyl. Okno bylo otevřené a v pokoji byl čerstvý vzduch. Vedle sebe na posteli jsem našla lístek.
"Dobré ráno, Ril. Doufám, že zbytek noci se ti už spalo krásně. Kdyby si cokoli potřebovala, tady je na mě číslo. Orlando." a v P.S.ku napsané číslo.
To mi na tváři vykouzlilo široký úsměv, až jsem si skoro roztrhla pusu. Rovnou jsem se i převlékla a vydala se do kuchyně. Jelikož byl ještě čas a mamka byla na nákupu, vzala jsem si jablko a šla si sednout do obýváku. Zapla jsem si televizi, přepla na MTV a koukala na vysílané pořady.
"Ahoj Rilly." pozdravila mamka, když se objevila v obýváku.
"Ahoj mami." pozdravila jsem taky.
"Tak kde máš oběd?" zeptala se mamka se smíchem.
"Co třeba v kuchařce na straně sedmdesát tři?" odpověděla jsem a obě jsme se rozesmály.
Odskákala jsem za mamkou do kuchyně. Začala vařit oběd a já jsem si s ní povídala. Odpoledne pak jsme se s Anny učily zase na dece na dvoře. Sluníčko sice nesvítilo, ale i tak bylo teplo. V koutku duše jsem se těšila na noc, na Orlanda. Anny učení po dvou hodinách vzdala a šla k Declappům. Ve mně se ozvala žárlivost, nejradši bych šla za Orlandem sama a hned. Večera jsem se nemohla dočkat, jakmile bylo jedenáct večer, zalezla jsem do postele ještě s mokrými vlasy, zapla si MP3 a buď jsem se snažila usnout nebo jsem čekala na Orlanda. Kolem půlnoci, to už se mi oči zavíraly, jsem ucítila vytáhnutí sluchátek z uší a pocítila jsem, že si vedle mě někdo lehnul. Donutila jsem se otevřít oči a uviděla jsem Orlanda.
"Tak mě tu máš." zašeptal mi do ucha a já se otočila čelem k němu.
"Dneska jsem utahaná." zamumlala jsem.
"To nevadí, jen spi." pohladil mě po tváři.
"Promiň." stihla jsem zašeptat než jsem tvrdě usnula.
Celou noc jsem spala tvrdě. Pár minut před sedmou mě probudil Orlando polibkem na rty.
"Dobré ráno, srdíčko." zašeptal a usmíval se.
"Ty si tu zůstal." řekla jsem místo pozdravu a pak jsem ho sama políbila.
"Ano." odpověděl. "Dneska žádný lístek." rozesmál se potichounku.
"Děkuju, že si tu se mnou byl." usmála jsem se.
"Nemáš zač." políbil mě.
"Omluv mě, musím na záchod." usmála jsem se a odpajdala do koupelny.
Když jsem se vrátila do pokoje, Orlando už tam nebyl, jen na posteli lístek a v něm, že se šel domů převléci a že se uvidíme ve škole. Oblékla jsem se a šla do kuchyně na snídani. Najedla jsem se a do školy mě vezl Quentin. Když jsme se loučili, uviděla jsem přijíždět Orlanda s Anny. Podívala jsem se na něj a mě přepadl smutek a strach. Anny se od Orlanda distancovala, já se rozloučila s Quentinem a šla sama do školy. Šla jsem rovnou do třídy, kde jsme měli mít první hodinu. Anny, která sedávala s Orlandem, seděla sama. Orlando seděl sám a já se ve dveřích rozhodovala, kam si sednu. Moje rozhodnutí: sednu si taky sama. Vypadalo to, jako bychom byli pohádaní, ale jen ti dva byli, já s nimi ne. A takhle probíhaly i všechny ostatní hodiny. I oběd. Na ten Orlando radši ani nešel, Anny seděla s holkama a já seděla sama. Po těch zbývajících dvou hodinách jsem šla domů pěšky, Quentin mi psal, že si musí něco zařídit. Když jsem došla domů, ruce mě bolely, že jsem myslela, že mi upadnou. Do pokoje jsem odskákala už po jedné noze, té zdravé. Koukla jsem se z okna, když k Declappům zrovna přijel Orlando v autě. Schovala jsem se za závěs a sledovala Orlanda. Koukl se ke mně do okna a já se uhnula. Závěs se nepohnul, takže mě snad neviděl. Lehla jsem si na postel a začala číst rozečtenou knížku. Ležela jsem na břiše, byla ponořená do knížky, že jsem si nevšimla, že mám návštěvu.
"Ahoj." zašeptal mi do ucha Orlando a lehl si vedle mě na postel.
"Fuj." lekla jsem se. "Tohle mi nedělej, jsi jako duch." usmála jsem se a otočila se na záda.
Orlando si na mě částečně lehnul a ruku si dal pod moje záda.
"Ty se nebavíš s Anny?" zeptala jsem se.
"Ona se mnou." odpověděl.
"Je pořád uražená za ten pátek, viď." rozesmála jsem se.
"Asi jo." usmál se a položil knížku na noční stolek. "Co Quentin?" zeptal se a já se zamračila.
"Nemluvme o něm." odpověděla jsem.
"Neřekla si mu to." konstatoval.
"Ne." odpověděla jsem okamžitě. "A zatím ani nic říkat nebudu." řekla jsem pevným hlasem, i když uvnitř mě se ozývalo svědomí a rýpalo, že jsem děvka.
"Ale měla by si mu to říct, že jsme spolu." vrtal v tom pořád Orlando.
"Proč to nenecháš být?" zvýšila jsem hlas. "Quentin není tvoje starost, to je můj problém." vstala jsem z postele a odskákala kousek od ní. "A proč ty to neřekneš Anny?" zaútočila jsem na Orlanda.
"Já jí to klidně řeknu." odpověděl z postele. "Klidně jí to okamžitě zavolám." vytahoval mobil. "Ale ty to řekneš Quentinovi." řekl si podmínku.
"Ne." odsekla jsem. "Nic mu říkat nebudu." řekla jsem a sedla si na koberec pode mnou.
"Proč?" zeptal se a zvedl se z postele.
"Já ho ještě miluju." odpověděla jsem popravdě, ale dívala jsem se na vzor koberce.
"A ke mně cítíš co?" zeptal se a rozešel se pomalu ke mně.
Došel až ke mně a sedl si přede mě. Já mlčela, nevěděla jsem, jak přesně mu popsat moje pocity.
"Co mi na to řekneš?" zeptal se znovu a prsty mi zvedl hlavu a donutil mě dívat se na něj.
"Vážně to chceš vědět?" odpověděla jsem.
"Vážně." odpověděl mi a stále mě držel pod bradou.
Klekla jsem si na kolena naproti němu. On mě napodobil a objal mě druhou rukou.
"Co si myslíš ty?" zeptala jsem se ho a objala ho kolem krku.
"Já nevím." odpověděl mi.
"Já taky nevím." řekla jsem. "Mám tě ráda, svým způsobem." pohladila jsem ho po tváři.
Vtisknul mi polibek do dlaně.
"Promiň, jestli sis to představoval jinak." omluvila jsem se mu a neohrabaně jsem si stoupla.
Přešla jsem zpátky na postel a sedla jsem si na ni.
"Radši půjdu." řekl, vstal a odešel z pokoje.
Sjela jsem z postele na zem. Nevěděla jsem, na čem jsem. Jestli jsem mu neublížila, jestli i přes tohle se se mnou bude bavit, jestli i on ke mně něco cíti.
"Proč jsem jen musela hrát Baby?" zeptala jsem se nahlas. "Proč jsme se museli líbat?"
Odpoledne jsem se opět učila. Snažila jsem se na to nemyslet, ale každou chvilku se mi to připomnělo a já byla podrážděná. Večer jsem byla vytočená, podrážděná a nejradši bych měla u sebe Quentina i Orlanda. Nebo jen Orlanda. Šla jsem si lehnout dřív, pro jistotu, abych někomu nevynadala.
Týden a půl jsem s Orlandem nepromluvila. V noci jsem špatně spala, tudíž se mnou nebyl. Ani jednu noc se mnou nebyl. V druhém týdnu už jsem vypadala skoro jako zombie. Kruhy pod očima, stále jsem zívala, skoro ve škole až usínala. Quentin mě posílal k doktorovi, jestli jsem v pořádku, ale já věděla příčinu mého stavu.
Předposlední víkend v červnu jsem měla hlídat od pátku do něděle Taylor. Declappovi si chtěli udělat hezký víkend jen ve dvou a já měla být ty dva dny u nich doma. I spát jsem tam měla. Mámě se to moc nelíbilo, ale zase peníze za to byly slušný.
V pátek odpoledne, když jsme se s Declappovými rozloučili a oni odjeli, jsme se vrátili do domu. Taylor už chodila, běhala, tak jsem s ní šla na dvorek, kde jsme hrály na babu. Kupodivu pochopila, že mě má plácnout. Pak přišli i Oliver s Orlandem, kteří se k nám přidali. Pro Taylor to bylo zábavnější a kluci se předváděli. Když jsem před někým utíkala, jeden z kluků mě chytil a já dostala babu. Jenže s tou sádrou jsem moc rychle běhat nemohla, takže mě kluci ještě dráždili čekáním na mě. Přestali jsme, až když Taylor dostala hlad. Šli jsme tedy vyhovět jejím potřebám a zůstali jsme doma. Oliver s Orlandem odjeli někam pryč, takže jsme zůstaly s Taylor doma samy. Taylor spinkala v postýlce a já v obýváku koukala na televizi. V deset hodin někdo zazvonil. Vylekala jsem se, že by se ve mně krve nedořezal. Šla jsem potichu ke dveřím a nakoukla do kukátka. Byl tam muž.
"Kdo je tam?" zeptala jsem se vystrašeně.
"To jsem já, Quentin." odpověděl.
Byl to Quentin. Otevřela jsem dveře.
"Ahoj miláčku." obejmula jsem ho.
"Ahoj kotě." odpověděl mi a couval se mnou do domu a zavřel dveře." Stejskalo se mi." zašeptal.
"Lásko, co děláš? A co děláš tady?" zeptala jsem se překvapeně.
"Musel jsem tě vidět." řekl a začal mě dychtivě líbat na krku.
"Neblázni, je nahoře Taylor a navíc kluci můžou kdykoliv přijet." snažila jsem se ho zastavit.
"Oni nejsou doma? Super." zaradoval se a povalil mě dost surově na gauč.
"Quentine..." zacpal mi pusu rukou a druhou začal rozepínat mou mikinu.
"On mě chce snad znásilnit." proběhla mi hlavou myšlenka. "Pomož mi bože." zaprosila jsem.
Svlékl ze mě mikinu i tričko. Trochu jsem se i bránila, ale byl silnější.
"Quentine, uklidni se." snažila jsem se mu domluvit, ale ignoroval mě.
Už se chystal na kalhoty, když před domem zastavilo auto.
"Kterej blbec parkuje na naší příjezdový cestě?" slyšela jsem Olivera a já byla zachráněna.
V zámku zarachotil klíč a dveře se otevřely. Kluci ztuhli mezi dveřmi, Quentin vstal a já na sebe hodila mikinu.
"Co to má sakra znamenat?" zeptal se rozčileně Oliver a díval se z Quentina na mě.
V tu chvíli se z chůvičky ozval Taylořin pláč a já z obýváku utekla do jejího pokoje. Vzala jsem jí do náruče a uklidňovala ji.
"Kdo si a co tu dělals naší chůvě?" zvýšel hlas Oliver a vyptával se Quentina.
"Jsem Gabriellin přítel." slyšela jsem z obýváku.
"A to co jste prováděli na gauči bylo jako co?"
"To mělo mít pokračování a být to sex." odpověděl suveréně Quentin a já šla s Taylor dolů.
Šla jsem po schodech potichu a zůstala na posledním stát. Poslouchala jsem jejich rozhovor.
"Chceš říct, že by ses s Gabriellou tady na gauči vyspal?" zeptal se Oliver a já se začala bát.
"Jo, klidně." odpověděl a já k sobě blíž přitiskla Taylor.
"Quentine, vypadni." ozvala jsem se a přešla ke dveřím do kuchyně. "Vypadni z tohoto domu." zvýšila jsem hlas a dala si Taylor na druhou ruku.
Quentin vstal z gauče a šel ke mně.
"Mně poroučet nebudeš." řekl a stál ode mě asi jen půl metru. "Nejsem tvůj poskok." řekl a jeho ruka vystřelila k mému krku a začal mě škrtit a tisknout na zeď.
Rychle jsem ztrácela sílu a dech. Snažila jsem se nadechnout a jen jsem sípala. Oliver s Orlandem rychle přiskočili a Quentina odtrhli. Jenže Quentin mi přerval řetízek se srdíčkem a měl jej v dlani. Já sjela podél zdi i s Taylor na zem a zrychleně jsem dýchala. Orlando přešel ke mně a pomohl mi znovu vstát. Pro jistotu mě přidržoval.
"Moje srdíčko." zašeptala jsem mu a neměla jsem daleko k slzám.
"Dej sem ten řetízek." zavrčel Orlando.
"Stejně tě dostanu." řekl vážně a řetízek po mně hodil tak, že by trefil Taylor do hlavy, kdybych tam nedala ruku.
Orlando ho stihl chytit dřív než dopadl na podlahu a někam se odrazit. Quentin se na nás povýšeně podíval a šel ke dveřím. Orlando stál vedle mě a z druhé strany se postavil Oliver. Orlando mě stále držel.
"My dva se ještě uvidíme." řekl Quentin než za sebou práskl dveřmi.
Uběhlo pět dlouhých vteřin než jsem se aspoň pohla. Otočila jsem se a šla zpět do Taylořina pokoje. Mlčky. Dala jsem Taylor do postýlky a oblíkla si tričko, pak mikinu a dala si kapuci na hlavu.
"Jdu se na chvilku projít. Pohlídejte prosím Taylor." řekla jsem, když jsem přešla obývák a nasměrovala si to ke dveřím.
"Kam jdeš?" zastavil mě Oliver a stoupl si přede dveře. "Doufám, že ne za ním." díval se na mě.
"Ne. Jdu se jen projít." odpověděla jsem a myslela jsem na alej, kde mi bude dobře samotné.
Oliver jen kývl a pustil mě ven. Vyšla jsem z domu a rozeběhla jsem se, co mi to sádra dovolila směrem k aleji. Rozhlížela jsem se, jestli někde není Quentin. Na kraji aleje jsem to nevydržela a rozbrečela se. Slunce lezlo už za obzor a já šla opět k lesu na poslední lavičku. Doběhla jsem k ní a lehla si na ni na záda a brečela jsem. Styděla jsem se před klukama za tu scénu. Už ani nemám srdíčko a nedivila bych se, kdyby kluci se se mnou přestali bavit. Nejspíš jsem začala na lavičce usínat, když mě někdo začal brát do náruče a já skoro nevnímala.
"Rilly, spíš?" zašeptal někdo a podle hlasu jsem poznala Orlanda.
"Nespím. Vnímá..." nedořekla jsem a usnula.
Ještě jsem zaslechla jeho smích. Probudila jsem se po chvilce v jejich domě v obýváku.
"Můžeš mě položit, já nespím." promluvila jsem rozespale. "Kde je Taylor?" zeptala jsem se, když mě pokládal na zem.
"Je v pokoji." ukázal Oliver nahoru.
Šla jsem za ní do pokoje, zrovna seděla v postýlce a hrála si s plyšákem. Vzala jsem si ji k sobě a hrály jsme si na velké posteli. Po chvíli se Taylor začaly zavírat oči, až si lehla a usnula. Položila jsem ji zpátky do její postýlky a přikryla ji, pak jsem se převlékla do tílka a kraťasů na spaní a sešla jsem dolů do kuchyně. Napila jsem se limonády, nakoukla ke klukům do obýváku a popřála jim dobrou noc. Kluci se divili, že jdu tak brzo, ale za dnešek jsem toho měla plné zuby. Na noční stolek u postele jsem si položila mobil a pustila na něm potišeji písničky, abych líp usnula. Po chvilce jsem opravdu usnula, dokonce jsem se nebudila, jenže se mi zdála noční můra, což bylo o dost horší. S křikem jsem se probudila a vzbudila jsem i Taylor, která začala plakat. Do pokoje přiběhli kluci a já se lekla a vykřikla strachy znovu. Přitiskla jsem se na zeď a se strachem v očích jsem čekala, co se bude dít. Jeden z nich rozsvítil světlo a já se ujistila, že to jsou kluci. Rozbrečela jsem se jako Taylor a snažila jsem se uklidnit. Oliver se ujal tišení Taylor, Orlando se vrhl ke mně a objal mě. Já jsem ho objala pevně kolem pasu a plakala jsem mu na holou hruď.
"Ššššš, Ril, už jsem u tebe. Neboj se, to se ti jen něco ošklivýho zdálo." šeptal mi Orlando a uklidňoval mě jako malé dítě. "Už je dobře, už nemusíš mít strach." dal mi pusu do vlasů.
"Orlando." vykoktala jsem ze sebe. "Bože."
"Ššš." snažil se mě uklidnit. "Co se ti zdálo?" zeptal se a mně se sen ihned vybavil a já sebou trhla.
"Už je to dobrý, neboj se." stáhl si mě k sobě na klín a choval mě skoro jako Oliver Taylor.
"Zdálo se mi... že Quentin.... bylo to jako ve skutečnosti, že tu Quentin byl, ale vy jste nepřišli a on... on mě... z..." přitiskla jsem se k Orlandovi ještě blíž. "On mě znásilnil. Nemohla jsem se bránit, držel mě.... bolelo to. Bála jsem se, byl surový." plakala jsem a styděla se.
"Neboj se, on tu není, byl to jen sen." utěšoval mě Orlando. "Olivere, dones prosím sklenici vody." poprosil a Oliver dal spící Taylor zpátky do postýlky.
"Orlando." zamumlala jsem. "Promiň, že jsem vás probudila i Taylor. Ale prostě za ten sen nemůžu." omluvila jsem se.
"To nic, my jsme ještě nespali, hráli jsme na PC hry." dal mi pusu na čelo.
"Tady máš." podával mi Oliver sklenici s čajem.
"Děkuju." vzal jsem si ji a napila se.
Přestala jsem brečet a byla klidnější. Slezla jsem z Orlanda a došla si na toaletu. Kluci zrovna odcházeli z pokoje. Popřáli jsme si dobrou noc a já si znovu lehla do postele. Snažila jsem se usnout, myslet na to, že tu jsou kluci, ale ani po hodině jsem neusnula. Vzala jsem tedy chůvičku a šla k Orlandovi do pokoje. Ten už spal. Položila jsem chůvičku na stůl a lehla si k Orlandovi, který ležel na boku. Lehla jsem si za něj a přitulila jsem se k němu. A do minuty jsem usnula klidným spánkem.
Ráno jsem se prubudila, když Orlando odcházel z pokoje. Chvilku jsem ještě ležela a pak šla za Taylor. Nebyla v pokoji. Vylekala jsem se, kde je, a tak jsem seskákala schody a koukla do obýváku, kde běžela jen televize. Otočila jsem se a narazila skoro do Orlanda. U stolu seděl Oliver s Taylor a snídali.
"Proč ještě nespíš?" objal mě Orlando.
"Odešel si z pokoje." usmála jsem se. "Ahoj Olivere." pozdravila jsem ho. "Ahoj Taylor." pohladila jsem ji.
"Ahoj Gabi." pozdravil Oliver. "Jaký byl zbytek noci?"
"Díky Orlandovi klidný a bezesný, díkybohu." odpověděla jsem. "Jak jste se vyspali vy?"
"Dobře, už mě nikdo křikem nebudil." smál se mi Oliver a já ho praštila do ramene.
"Jáu." chytil se Oliver za rameno a naříkal. "To bolelo." tlemil se.
"Patří ti to." vyplázla jsem na něj jazyk. "Nemáš se mi smát."
"Ril, běž se převlíct, jo? Udělám snídani." řekl Orlando a já se rozesmála.
"Ano tatínku, už pajdám nahoru." dala jsem mu pusu na tvář a šla do pokoje se převlíct.
Hodila jsem něco na sebe a na chodbě jsem křikla.
"Tatí a mám si vyčistit i zoubky?" smála jsem se.
Zezdola se ozval dvojí smích.
"Ano dceruško." odpověděl.
"Ale to pak bude snídaně e-e od pasty." vymlouvala jsem se. "A navíc to neumím." seskákala jsem schody a odpajdala do kuchyně.
Oliver utíral Taylor od přesnídávky a vzal si ji, že půjde s ní ven.
"Olivere, od toho tu jsem já, abych jí hlídala." namítal jsem.
"Víš co, tak se najezte a pak půjdem ven spolu." navrhl a my to odsouhlasili.
"Tatí a nakrmíš mě taky?" pokračovala jsem ve hře na malý dítě.
"Když nebudeš zlobit." rozesmál se Orlando.
Sedla jsem si ke stolu a vzala do ruky připravenou vidličku.
"My máme hlad! My máme hlad!" začala jsem výskat na kuchyni a mlátit koncem vidličky do stolu.
"Ril, nech toho." rozesmál se znovu Orlando. "A neboj už to bude." nažhavil mě na snídani.
"Co vůbec děláš?" zeptala jsem se a naklonila se na bok, abych viděla.
Orlando naschvál šel na tu samou stranu. Naklonila jsem se na druhou stranu a on zase taky přešel, takže jsem zase nic nezjistila.
"Hej, nech toho." okřikla jsem ho se smíchem.
Zvedla jsem se ze židle a pajdala k Orlandovi, který stál u sporáku a něco míchal. Stála jsem za ním a zezadu ho objala kolem pasu.
"Tak co to tu mícháš?" zeptala jsem se a koukla na pánev, kde se trůnila míchaná vejce.
"Doufám, že jíš vejce?" zeptal se Orlando a trochu ustoupil od sporáku a já vklouzla před něj.
"Neboj, tyhle jím." nasála jsem vůni. "Mňam." řekla jsem a chtěla odejít, ale pravou rukou mě Orlando chytil kolem pasu a opřel si hlavu o mojí.
"Teď tě nikam nepustím, musíš je ochutnat." řekl potichu.
"Já myslela, že bude překvapení šéfkuchaře." otočila jsem se na něj a zvedla hlavu.
"Tak dobře." usmál se a já mu dala pusu na tvář.
Šla jsem si zpátky sednout a čekala jsem. Za chvilku donesl na stůl dva talíře. Jeden pro sebe a druhý pro mě.
"Dobrou chuť." usmál se a začal jíst.
"Nápodobně." řekla jsem a pustila jsem se do vajec také. "Neslíbil si mi, že mě budeš krmit?" připomněla jsem se a rozesmála se.
"Chceš?" zeptal se vážně.
"Jo, byla jsem přeci hodná." usmála jsem se a otevřela pusu.
Orlando se rozesmál, ale sousto mi tam dal.
"Etě cu." zamrkala jsem na něj řasami a Orlando z mýho talíře nabodl sousto a nakrmil mě jím. "Tohle by se mi líbilo." řekla jsem a začala jíst zase sama.
Naházeli jsme to do sebe, nádobí Orlando naskládal do myčky a pak mě odnesl na zádech nahoru a odložil u Taylor.
"Vystupujem, mladá paní." sundal mě ze zad.
"Děkuju koníčku." rozdrbala jsem mu vlasy a odskočila od něj, protože se po mně ohnal.
"Už jsme přichystaný, co vy dva?" zeptal se Oliver a já začala poskakovat po pokoji a utíkat před Orlandem, protože mě honil.
"Olivere, pomoc." smála jsem se z Orlandova objetí, neboť už mě chytil.
"Tse." odfrkl si. "Nasrat." mávl rukou.
"Dostaneš pusu." nabídla jsem hned a snažila se vyprostit od Orlanda.
"Dobře." souhlasil hned a přiřítil se k nám.
Začali se o mě přetahovat a vyhrál Orlando.
"Ti dík." podotkla jsem se smíchem a pořád byla u Orlanda.
"Když se mi omluvíš, že pustím." řekl Orlando.
"Já se ti nemám za co omlouvat." odsekla jsem.
"A co ty vlasy?" připomněl.
"Stejně si potřeboval učesat, jsem ti trochu pomohla." rozesmála jsem se a otočila čelem k němu.
"Tak co?" zeptal se.
"Ne." zakroutila jsem hlavou. "Neomluvím." stála jsem si za svým.
"Jak myslíš." řekla a začal mě lehtat a hodil mě na postel.
Sedl si na mě obkročmo a lehtal mě na břiše a bocích. Smála jsem se, vrtěla sebou, ale Orlando nepřestal. Dokázala jsem vyprostit z pod Orlanda tu zdravou nohu a sedla jsem si. Chytla jsem mu ruce a dosmála se.
"To bylo dost podlý." pokárala jsem ho pohlavkem.
"To teda nebylo." obejmul mě a já jeho kolem krku.
Těkala jsem očima mezi rty a jeho očima. Přibližovali jsme se, až se naše rty po několika dlouhých dnech zase spojily. Prsty jsem mu zajela do vlasů a druhou jsem měla položenou na jeho prsou.
"Tak jdete už?" křičel zespoda na nás Oliver.
Odtrhli jsme se od sebe a pousmáli se.
"Minutku." křikla jsem a vstala z Orlanda.
Vzala jsem si na sebe tričko s dlouhým rukávem a místo kraťasu tříčtvrteční kalhoty.
"Jdeme?" natáhla jsem k Orlandovi ruku.
"Jdeme." odpověděl a vzal mě za ní.
Přehodil si mě přes rameno a seběhl dolů.
"Copak jsem pytel nebo co?" mlátila jsem ho do zad a smála se. "Olivere, vidíš to, jo?" postěžovala jsem si a zbytečně.
"Jsi no." odpověděl a smál se.
"Ti dík." řekla jsem mu znovu.
"Opakuješ se." usmál se Oliver.
"Padej pro kočárek." vyhodila jsem ho do garáže. "A ty mě sundej nebo tě zbiju." pohrozila jsem mu a on se jen rozesmál. "Orlando, ale to už fakt není sranda, sundej mě dolů." řekla jsem naštvaně a opravdu mě sundal dolů na zem. "Obuj mi tenisku." natáhla jsem k němu nohu, když jsem stála u dveří a nazouvala si botu.
"Trhni si." odsekl a já ho pleskla.
Sedla jsem si na zem a obula si tenisku sama. Pak jsem se horko těžko zvedla ze země a vyšla před dům, kde stál Oliver s kočárkem, kde seděla Taylor a oba koukali na nás.
"Už jdem." ozval se ode dveří Orlando.
Šli jsme do parku kde jsme Taylor vyndali z kočárku a ona běhala kolem. Já měla kočárek a kluci se honili s Taylor. Došli jsme k lavičce a tam jsem si sedla a sledovala je. Po chvilce za mnou přiběhla Taylor a zatínala ručky v pěst. Vzala jsem ji od náruče a šla i s kočárkem za klukama, kteří běželi kdoví kam.
"Ti utekli viď." řekla jsem Taylor.
Taylor si jen povzdechla a položila si hlavu na moje rameno. Šly jsme po cestičce, kudy běželi kluci. Nikde jsem je neviděla, takže jsem je měla chuť zastřelit, že mě tu s Taylor nechali. Vyndala jsem z kapsy mobil a začala volat Orlandovi.
"Kde jste?" vyjela jsem na něj, když mi to vzal.
"Museli jsme domů, za chvilku přijdeme do parku." odpověděl mi.
"Mohli jste taky něco říct." řekla jsem už mírněji. "Co když potkám Quentina?" zeptala jsem se a začala jsem se rozhlížet.
"Počkej chvilku v parku, přijdeme tam." snažil se mě uklidnit po mobilu.
"Dobře, ale chvátejte." řekla jsem a položila hovor.
Šly jsme s Taylor do části parku, kde bylo dětské hřiště.
"Chceš se pohoupat?" zeptala jsem se Taylor a zaparkovala kočárek u lavičky.
Taylor přikývla hlavičkou a já ji tam posadila a začala trochu houpat. Koukala jsem se, kde jsou kluci. V dálce jsem zahlídla kluka, který byl dost podobný Quentinovi. Sledovala jsem ho a šel jakoby k nám. Naštěstí se ukázalo, že to byl cizí kluk a procházel jen přes park.
"Baf." ozvalo se mi za zády a já sebou trhla leknutím.
"Haha." řekla jsem se zamračeným obličejem, když jsem se otočila a zjistila, že je to Oliver.
"Co se děje?" zeptal se, když viděl můj výraz.
"Myslela jsem, že tamhleten kluk je Quentin." ukázala jsem hlavou k bráně.
"Aha." odpověděl. "Nic dámy, jdeme k Talian's pro pizzy, ať máme co k obědu." usmíval se Oliver.
"Do tý drahý pizzerky jo?" vykulila jsem oči.
"Nejlepší ve městě." podotkl a vzal Taylor z houpačky a dal do kočárku.
"Ale já tu nemám peníze." řekla jsem a dobelhala ke kočárku a rozjela jsem ho.
"Ale já ano." usmál se Oliver a šel vedle mě.
Díky mé sádře jsme do pizzerie došli déle. Oliver vyzvedl pizzy a šli jsme zpátky domů. Jídlo jsme si vzali do obýváku a zapli jsme si k tomu televizi. Nejdřív jsme nakrmili Taylor a za chvilku usnula. Oliver ji odnesl do pokojíčku a donesl chůvičku. Pak jsme začali baštit my dva.
"Kde je vlastně Orlando?" zeptala jsem se.
"Je s Anny na obědě. Prej je vaše mamka v práci." odpověděl mi a zadíval se na televizi.
Napodobila jsem ho a zjistila, že se koukáme na fotbal.
"Přepni to." požádala jsem.
"Proč? Co se ti na tom nelíbí?" zakroutil hlavou.
"Je to fotbal a ten mě fakt nezajímá." odpověděla jsem mu.
"Ale jdi ty. Jsou to vysportovaní chlapi." zahýbal obočím.
"Ty jsi gay nebo co?" rozesmála jsem se. "Zpocení chlapi mě fakt neberou."
"A já jo, když nejsem zpocenej?" rozesmál se.
"No, kdyby si měl delší vlasy, trochu zpevnil svaly, tak by to ušlo." řekla jsem znalecky a pak se rozesmála, až mi spadla pizza.
"Prase." okomentoval to Oliver, ale rozesmál se taky.
Dojedli jsme pizzy a Oliver krabice odnesl rovnou do popelnice. Pak přišel zpátky i s Orlandem.
"Ahoj Ril." pozdravil mě vesele Orlando.
"Ahoj." usmála jsem se a otočila se na něj.
"Jaká byla pizza?" zeptal se.
"Dobrá." odpověděla jsem.
"Moc dobrá." odpověděl Oliver a já možná v hlase uslyšela ironii. "Jdu si číst na dvůr." řekla vyběhl ven s knížkou.
"Jaký byl oběd?" zeptala jsem se Orlanda.
"Výborný a Anny se na mě už nezlobí." usmál se a já se trochu zamračila.
"Půjdu se podívat na Taylor." zvedla jsem se a pajdala nahoru.
Vešla jsem k Taylor, která spinkala. Přikryla jsem ji, protože se odkopala a zase odešla pryč. Couvala jsem z pokoje a když jsem zavírala dveře, obejmul mě zezadu Orlando.
"Pojď ke mně." zašeptal mi do ucha.
Vzal mě do náruče a odnesl k sobě do pokoje.
"Na tohle bych si zvykla hned." rozesmála jsem se.
"To věřím." odpověděl a hodil mě na postel.
Lehla jsem si a Orlando vedle mě.
"Pohádko moje." rozesmála jsme se.
"Neříkej mi tak." řekl a přehodil mi vlasy dozadu.
"Jak ti mám říkat?" zeptala jsem se.
"Normálně. Orlando." pohladil mě po zádech.
"Ty si ale navymejšlíš." rozesmála jsem se znovu.
"Já? Já si nic nevymejšlím." začal mě lehtat a já se svíjela jako hádě.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama