• » Můj tip: Osmá část pokračování příběhu Linie života s názvem "Večeře".
  • » Je tu další část příběhu Ve jménu Virginie. Zde je odkaz na aktuální díl s názvem "".
  • » Brzy se zde na přání objeví nový příběh od mého známeho. Předběžný název zní Modrá. Snad se Vám bude líbit!

Válka s Hvozdem - Cesta k Vládcům

24. června 2011 v 17:48 | Tajemná M* |  Válka s Hvozdem
10. část - Cesta k Vládcům

Oorent kráčel tmavou zatuchlou chodbou, z každé strany měl kolem sebe dva psy, kteří slintali a vrčeli a cenili na nebohého chlapce své úděsné tesáky. Jejich oči byly podlité krví.
"Psi zabijáci." pomyslel si Oorent a musel se sám pro sebe pousmát. Nevěděl kde je, co ho čeká, ale smích byla jedna z mála věcí, která mu ještě zbyla, a on se ho nehodlal vzdát. Ucítil dloubnutí mezi lopatkami, jak ho muž v kápi, kráčející ostražitě za ním, bodnul dřevěným koncem kopí. V zádech mu nepříjemně louplo.
"Přestaň se usmívat, nebo tě nechám napospas těmhle zlatíčkům. A věř mi, že nejsou moc mírumilovní." řekl muž v kápi a zastavil se. Těmi "zlatíčky" myslel samozřejmě své psy. Ti Oorentovi zahradili cestu dál a bez jakéhokoliv povelu ze strany svého pána, postrkovali svými od slin vlhkými mordami Oorenta napravo, kde se cesta svažovala nahoru.
Chodba se začala zužovat a stoupala čím dál tím více, až Oorenta začala nepříjemně pálit lýtka. Taky zde bylo jaksi víc světla a Oorent si brzy uvědomil, že zmizeli svítilny zavěšená na stěnách. Místo nich se těsně u stropu začala objevovat malá úzká okénka, dost velká na to, aby v chodbě bylo vidět na cestu. Oorent rozeznával kameny, po kterých šlapal a všiml si taky, že všichni psi nemají uši, jako by jim je někdo uřízl, když byly ještě malými štěňaty.
Chodba se začala pomalu srovnávat a světla čím dál tím více přibývalo, až Oorent musel přivřít oči a plně důvěřovat psům, kteří ho svými hrudníky směrovali správným směrem. Po tak dlouhé době stráveně ve tmě nebyly Oorentovi oči připravené na tak moc světla a zdálo se, že i psi musí přivírat svá strašná krvavá kukadla.
I když se Oorent neodvažoval otočit podle sípajícího dechu a klapotu bot poznal, že muž v kápi je pořád za ním. Krom těch dvou vět neřekl ještě ani slovo a vypadalo to, že mluvit nemá v plánu. Psi ho zřejmě poslouchali bez povelů a Oorent asi nebyl hoden slov, který tomu muži splynou přes rty.
Ačkoliv stále kráčeli stejnou chodbou, stěny a podlaha se začali pomalu měnit. Místo oprýskaných a drolících se kamenů zde byly dřevěné stěny natřeně tmavě zelenou barvou. Podlahu pokrýval semišový koberec a Oorent cítil, jak se jeho unavené nohy tetelí radostí nad hladkým povrchem, po kterém kráčí. V tu chvíli si taky Oorent uvědomil, že mu sebrali boty, ale ve světle toho, že kráčí uvězněn mezi čtyřmi psími obludami a za ním kráčí muž, kterému by nedělalo problém probodnout ho na místě, mu tahle skutečnost připadala jen sotva důležitá.
"Zastav." řekl najednou muž v kápi a Oorent poslušně zastavil. Neměl ani jinou možnost, psi se kolem něj semkli tak pevně, že se nemohl ani hnout. To největší psisko mělo čumák skoro u jeho obličeje a i všichni ostatní byli až nepřiměřeně vysocí.
Muž se postavil čelem proti zdi a z váčku, zavěšeného na krku vytáhl jakýsi kulatý předmět, něco, co Oorent nedokázal identifikovat, ale stejně jako ta vůně mu to přišlo něčím povědomě. Aniž by si tu uvědomil, začal se drbat na lopatce. Netušil, že stejný znak, jako byl na tom kulatém předmětu má v těch místech vytetovaný, a i když byl doteď skrytý, tetování, které bylo provedeno, ještě když byl nemluvně, se dralo na povrch.
Oorent nebyl v zámku vládců poprvé. Narodil se zde, a i když tu strávil jen pár týdnů, než ho jeho matka zachránila a odnesla do vesnice, tohle místo si pamatoval.
Jako zázrakem se na zdi začali objevovat obrysy dveří. Po chvíli stál Oorent s mužem v kápi a se psi před krásnými dubovými dveřmi. Muž v kápi vzala za těžkou železnou kliku a dveře otevřel. Oorent zatím ještě neviděl, co se za nimi skrývá, psi se ale sami dali do pohybu a on byl unášen do místnosti za dveřmi.
Jakmile Oorent pohlédl dovnitř, v hlavě mu najednou začal vířit hurikán myšlenek. Vzpomínky se draly na povrch. Psi, jakoby jim dal někdo tajné, znamení se rozestoupili a Oorent pocítil nějakou neznámou sílu, která ho vtahovala do místnosti. Muž v kápi stojící za dveřmi se zašklebil. Pak se opřel do dveří a ty se s hlasitým bouchnutím zavřely. Oorent byl sám a naproti němu seděli na třech dřevěných trůnech Vládci Hvozdu. Ten uprostřed povstal a usmál se. Měl obličej asi padesátiletého muže, oči černé jako noční nebe. Oorent cítil z jeho tváře povýšenost a pýchu, ale také něco, něco co ho přitahovalo a nutilo se dívat na toho muže. Už zase ucítil tu známou vůni. Nejvyšší Vládce Hvozdu se usmál.
"Vítej doma, můj synu."
 


Komentáře

1 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 25. června 2011 v 12:12 | Reagovat

Proč nepíšeš i svoje příběhy?? =)

2 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 7:15 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama