• » Můj tip: Osmá část pokračování příběhu Linie života s názvem "Večeře".
  • » Je tu další část příběhu Ve jménu Virginie. Zde je odkaz na aktuální díl s názvem "".
  • » Brzy se zde na přání objeví nový příběh od mého známeho. Předběžný název zní Modrá. Snad se Vám bude líbit!

Jezero

30. ledna 2012 v 18:00 | Jiand |  Jednorázovky
Zajímavé, co dokáže s člověkem udělat deprese...

Jezero

Zoe jela autem po silnici, kterou již moc dobře znala. Podél ní se tyčilo několik dubů, za kterými se po mezerě táhl tmavý zelený les.
V tom zahlédla značku, navádějící k jezeru, načež jí zatrnulo. Její výraz v bličeji naznačoval, že má strach. Nakonec se ale přemohla. Po dvaceti dlouhých letech se k němu opět vydala.
Když byla malá, prožila tam krásné chvilky. Nyní jela prosit o odpuštění.
S lehkým vánkem se na hladinu spustilo pár lehce nažloutlých listů, z nedaleké břízy, které na ní vytvořily několik kruhovitých vzorců splývajících v jeden větší.
Lesklé modré dveře, na straně řidiče, se otevřeli a Zoe se s malým našlápnutím na svěží tranatou plochu ocitla jakoby zpátky v minulosti. Přátal si, aby se jí ty krásné vzpomínky nikdy nevytratili z hlavu.
Proč se to jen muselo stát? Proč jste museli tak náhle odejít? Povzdechla si.
Dnes tomu bylo přesně dvacet let od smrti její rodiny. Byla v té době ještě dítě. Nevinné malé dítě. V autě nastala hádka. Pak chytli na vozovce smyk a narazili do stromu.
Jeli od jezera, když se to stalo. Celé ty roky si vyčítala jejich smrt. Táta, máma, dokonce i sestra, se kterou měla tolik rozepří, jí strašně chybí. Ale vyměřený trest tomu byl i tak popravdě krutý. Přežila a celou dobu v sobě nosí ten zármutek...
Zoe si poklekla, jemně rukou nabrala do dlaně vodu a potřela si jí obličej.
Tak osvěžující. Tak čistá a nevinná. Taková já už nikdy nebudu. Bylo tam tolik krve... rudé krve naznačující jedinné. Tolik jí tam bylo. Na skle, na sedadlech, na tělech i na mě, začala vzlykat. Kapky dopadaly k hladině jen s malinkým "kap" a následně zmizeli v oslňující záři způsobenou sluncem.
Odraz, který spatřila po uklidnění nepatřil jí. To, co viděla, byla jen temnota skrytá hluboko v ní. Nedokázala se od ní odprostit. Stále tam byla ...od toho osudného dne.
Pomalu si svlékla své černé lodičky i zelené šaty a malými krůčky zamířila do hloubky.
Já jsem to nedokázala. Ty mě snad očistit dokážeš, s těmito slovy v hlavě se vzdalovala čím dám víc od kraje.
Několika ladnými pohyby se dostala do střdedu. Přetočila se na záda, zavřela oči a uvolnila všechny svaly. Tělo bylo s vodou v symbióze. Zhluboka dýchala nosem a jen pomocí uší, které byly kousek nad hladinou, vnímala svět kolem ní. Každý zvuk jí teď připadal jako slast. Popěvování ptáků, zašumění listí...
Netrvalo však dlouho a opět si vzpomněla na tu nehodu. Na ten všechen strach, krev, pláč...
Prudce celým tělem trhla. Voda se opět rozvýřila. Z nebe se spustil jemný poprašek. A do toho všeho se ozval hrom...
Zoe vyplavala z jezera, oblékla si zpátky šaty, nazula boty a rychle se schovala do auta. Nastartovala a vyjela zpátky na svou původní trasu.
Hlavou jí proběhla osudová hádka. Náhle si všimla přebýhajícího jelena. Dupla vši silou na brzdu, ale na mokré silncii dostala smyk a narazila do stromu (a to jen pár metrů od té minulé).
Celých dvacel ten čekala na odpuštění. Nyní se ho dočkala. Byla volná a konečně se opět mohla setkat se svou rodinou.
 


Komentáře

1 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 2. února 2012 v 18:57 | Reagovat

To je smutný =( ale moc hezky napsané =) ale smutne =( nemusela umírat =(

2 Gabriel Decay Gabriel Decay | Web | 7. února 2012 v 10:49 | Reagovat

no..díky..ted budou mít 14-ti denní depku..:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama