• » Můj tip: Osmá část pokračování příběhu Linie života s názvem "Večeře".
  • » Je tu další část příběhu Ve jménu Virginie. Zde je odkaz na aktuální díl s názvem "".
  • » Brzy se zde na přání objeví nový příběh od mého známeho. Předběžný název zní Modrá. Snad se Vám bude líbit!

Linie života - Momentka

11. března 2012 v 19:30 | Jiand |  Linie života

Tak vám sem házím ty podezřele zmizelé kapitolky ;)

Momentka

Uběhly dva dny od návratu Amy. Ta už se tvářila, že se vzpamatovala ze smrti svého bratra. Celé noci ale stále ještě probrečela. Není divu, znamenal pro ní vše. Byl to bratr, strážce před vším zlým.
Do pokoje vešla Joane: "Dobré ránko, vstávej," řekla svižně; Amy odpověděla jen hlasitým mručením. "Tohle na mě nedělej," pousmála se. "Máme pro tebe překvapení."
Pozvedla hlavu: "Teď nějak nemám náladu. Chci jen ležet a spát."
"Ale notak," přemlouvala, "své poslední dny bys neměla trávit v posteli. Měli bychom si je užít společně. No a kousek od nás otevřeli pouť."
"Asi máš pravdu," vstala z postele.
Joane trochu Amy lhala. Tedy vlastně více, než jen trochu. Lunapark se totiž nacházel na druhém konci státu. Zase tak ale bylo dost atrakcí. Například taková horská dráha, jež se táhla podél celého jeho obvodu, ruská kola, strašidelný dům, Twister, autíčka a mnoho dalších. Navíc byl u pobřeží, takže při západu slunce zde panovala až neskutečně romantická atmosféra.
Kousek od toho celého ráje zastavil autobus. Vystoupilo z něj pár desítek lidí - včetně holek a Denyho. Amy se prodrala houfem, aby spatřila tu krásu, co byla postavená před nimi. Nemohla se dočkat. Nikdy totiž nebyla v zábavním parku. Matka jí totiž vždy říkávala, že to stojí moc peněz a to si nemohli v jejich situaci dovolit (myšleno po úmrtí otce).
"Na co byste chtěli jít nejdříve?" zeptal se Daniel.
"Šla bych na tu obří horskou dráhu," ukázala na červeně natřenou atrakci Joane.
"Na autíčka!" zasmála se Amy. "Vždy jsem to chtěla zkusit."
Deny se na ni podíval s trapným výrazem a následně dodal se smíchem: "Balónky a cukrovou vatu ne?"
"Ano!" rozzářila se.
Den rychle utíkal. Pomalu, ale jistě se blížil večer. Slunce mizelo stejně rychle jako světlo, když se ppropadáte do studně. Pár mraků na obloze zčervenalo a dotvořili nádherný západ slunce.
Daniel čekal na tuhle chvíli. Chtěl jí na vyhlídce povědět, co k ní cítí. Dal Amy ještě nějaké peníze navíc, aby ji zabavil.
Oba koukali z kopce. Hleděli, jak se každou vteřinou nebe mění. Každou vteřinou se svět kolem nich měnil. Až nakonec postupně zmodral a ztmavl.
"Víš," podrbal se na zádech; Joane se k němu natočila, "chtěl bych ti říct, že-"
Jeho životní větu přerušil fotograf, co zde fotil zamilované: "-Chcete udělat fotku?"
"Proč ne," odpověděli oba, otočili sek mladíkovi a paknásledoval už jen ozařující záblesk.
"Dělá to 1.20$," dodal, předali mu peníze a on naoplátku vyndal malý ,obrázek´ ze strojku.
"Kde že jsme to skončili?" pousmál se.

Amy zrovna byla ve zrcadlovém bludišti. Něco ale bylo špatně. Světla začala poblikávat a některá dokonce praskat. Stejně jako zrcadla kousek od ní. Objevil se posel.
"Nekřič, prosím," promluvil.
"Podej rozumný důvod, proč bych neměla."
"Protože si s tebou chci promluvit."
"Nato jsi měl už spousty příležitostí, takže: špatná odpověď," řekla a začala křičet.
"Jak chceš," pomyslel si, pokrčil rameny, zaťal pěst a několik dalších zrcadel naprasklo.

Zaslechli ji i obě hrdličky: "To byla Amy?" zeptala se Joane.
Deny kývnul, rozeběhli se dolů a přitom zamrumlal: "To nemůžeme mít ani chvilku klidu?"

Amy se zoufale snažila dostat z domku. Zběsile narážela do zrcadel. Když se jí konečně podařilo vylézt budovy, byla celá od krve.
Joane na ni křikla: "Pozor! Za tebou!"
Ona se ale ani nehla. Místo toho jen vykulila oči, stejně jako Deny. Hned jí to došlo. To, že viděla posla smrti může znamenat jen jedinnou věc - brzy zemře.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama