• » Můj tip: Osmá část pokračování příběhu Linie života s názvem "Večeře".
  • » Je tu další část příběhu Ve jménu Virginie. Zde je odkaz na aktuální díl s názvem "".
  • » Brzy se zde na přání objeví nový příběh od mého známeho. Předběžný název zní Modrá. Snad se Vám bude líbit!

Linie života 2 - Jiný pohled

16. dubna 2012 v 15:00 | Jiand |  Linie života 2
Po dlouhé době jste se dočkali! Pokračování Linií je zde! V první kapitolce se podíváme na "našeho" posla smrti a odhalíme jeho tajemství. A poté se vrátíme ke konci posledních dílů, ze kterých bude nová várka vyplývat. Snad se vám tedy bude tato série zamlouvat stejně jako ta minulá - či dokonce více... :)



Linie života 2 - Jiný pohled
Posel smrti, kterého známe, nebyl vždy oním mužem s černým hábitem. Kdysi žil životem obyčejného člověka. Tedy do události před zhruba jedenácti lety...

***

Nad mužem středního věku - bylo mu mezi třiceni až čtyřiceti - sportovní postavy s krátkýma vlasama černýma jako uhlíkové saze, výraznýma hnědýma očima a velkým nosem, stála dívka s kaštanovými vlasy hledíc na jeho tvář.
"Marcusi," volala na něj sametovým hláskem, "vstávej.".
Pomalu otevřel oči a usmál se na ni. Pohled na ni ho hřál a dodával mu sílu a enrgii do dalšího dne.
"Copak?" zeptal se.
"Snad jsi nezapomněl..." zvážněla. On naznačoval výrazem v tváři, že neví. "Přeci jsi slíbil, že si dnes uděláme výlet do toho centra!"
Ihned si vzpomněl: "No jo, máš pravdu!" Doslova vyskočil z postele. "Ale malou bereš ty!" zasmál se, když dořikával větu.
Hned, co se nasnídali - i s dcerkou - vyrazili k obchodnímu centru. Byly to nádherné budovy. Dvě dvojčátka, jež na sebe navzájem dohlížely... A taky, že to byl nezapomenutelný den. Ovšem, záleží také z jakého pohledu se to vezme.
Před centrem se ještě muž zastavil: "Běžte zatím napřed, já si ještě zakouřím, jo?" Obě pomaličku - ruku v ruce - odešly.
Když típl cigaretu a zahodil ji do kovového koše, který byl k tomu určený, uviděl nad sebou letadlo. Následoval ohromný náraz. Děsivá rána se prohnala okolím a prach vše zakryl...
Marcus náhle otevřel oči. Kolem něj bylo temno a pomalu se k němu zezadu blížila postava v černém.
"Kdo jsi?" vyhrkl okamžitě ze sebe. V očím mu bylo poznat, že má strach, ale pokoušel se to zakrýt. "Kdo ten chlap je? Co mi chce? A kde to jsem?" to bylo jen několik z otázek, které mu mezitím probíhaly v hlavě.
"Já?" podivil se. "Myslím si, že to není momentálně podstatné." Následovala chvilková odmlka plná obav a nejistoty ze strany Marcuse. "Každopádně, mám pro tebe nabídku. Oni vzali život tobě i tvé rodině. Nemyslíš si, že teď jsi na řadě ty?"
"A co mám proto udělat?"

***

Posel zaslechl hlasy. Byla to Amy. Volala ho na hřbitově. Zavřel oči a přemístil se k ní.
Chvilku váhal, ale poté se zeptal: "Ještě ti zbývá den, co tedy chceš?"
"Chci, abys vrátil Joane k Denymu. Nepatříme k sobě, oni dva ale ano," odpověděla.
"To nelze. Takto má být linie správně."
"To jsi vážně všechny zabil, abys mě sem dostal?" vyhrkla.
"Jak jsem již řekl: vše má svůj důvod," s klidem odpověděl. Ale tušil, že se něco děje. Proč by ho jinak sama vyhledávala...
"Chceš říct, že někdo jako ty, kdo překonal propast mezi životem a smrtí, nedokáže nic udělat?"
Teď ho dostala. Byl v koutě. Přesto ale z toho na chvilku dokázal vybruslit.
"Neřekl jsem nikdy, že bych nemohl, ale nesmím to. Nesmím porušit linii. Víš, i smrt má svůj řád stejně tak jako život."
Amy se zamyslela a po chvíli se odvážně zeptala: "A co když žádná linie nebude?"
"Jsi si jistá, že víš, co mi tu povídáš?" Marcus věděl, že by z toho mohly být problémy, ale i on kdysi byl člověkem a chápal ještě, jak jsou některé věci strašné a bolestivé. Krom toho, už byla rozhodnutá.
"Ano," kývla.
"To, co po mě žádáš může u jiných změnit důležité události v jejich životě."
"Jestliže mě dokážeš vymazat, tak zvládneš nasměrovat pár lidí."
"Dobrá tedy," svolil.
Amy zavřela oči a čekala na svůj konec. Tichým hláskem ze sebe naposledy vydala: "Mami... Tati... Georgi... Deny... Joane... snad mi teď bude moci odpustit..."
Posel současně udělal s očima to samé. Tak vlastně ovládá náročnější schopnosti. Myslí na jednu konkrétní věc tak silně, až se jeho myšlenka doslova prosákne do skutečného světa.
Když je opět otevřel, Amy byla pryč. Hlasitě si vydechl. Dalo mu to príci - větší, než čekal.
Během chvilky se za jeho zády z jednoho místa začaly linout černé paprsky. Postupně se zvětšovaly, až se v ních utvořila postava v černém. Nebyl to ale obyčejný posel smrti. Byla to Smrt, osobně.
Marcus se za ní otočil a lehce se uklonil.
S nejistým výrazem pohlédl do její tváře: "C-co potřebujete, pane?"
 


Komentáře

1 odrian odrian | Web | 16. dubna 2012 v 19:29 | Reagovat

sakra,sry,sem chel dat ze je lepsi nez minula
ale ono je to obracene,zezhora dolu hodnoceni :-D
hele,de ti to,ta linie zivota je hodne zajimava,super nápad rikam,"vse ma svuj rad,linie zivota,i smrti" :-D super

2 jiand jiand | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 20:07 | Reagovat

Odrian: neboj se,  zlepší se to. Vím, že není ten dnešní nejlepší, ale oni navíc lidi očekávali hned něco velkého po tom bezva závěru. Slibuji, že si ale nové finále také zamilujete :-).

3 odrian odrian | Web | 17. dubna 2012 v 18:51 | Reagovat

mne se teda tenhle dil strasne libil,byl lepsi nez nektery pred tim :-D

4 Jiand Jiand | E-mail | Web | 17. dubna 2012 v 18:57 | Reagovat

Nechci moc spoilerovat, ale jeden z důvodů, proč jsem se na něj více teď zaměřil je ten, že s ním mám ještě veliké plány :-).

5 Selené Selené | Web | 18. dubna 2012 v 15:13 | Reagovat

krásná povídka :-)

6 Josh Josh | Web | 18. dubna 2012 v 17:49 | Reagovat

pěknej blog ;-)

7 d-meadow d-meadow | Web | 19. dubna 2012 v 15:25 | Reagovat

Pěkný blog, pěkná povídka

8 Gabriel Decay Gabriel Decay | Web | 23. dubna 2012 v 11:18 | Reagovat

ve škole se úplně zbláznili, nemám čas už ani na sebe...tedy o víkendech ano..ale to jsem uplně mimo.. :-D
snad si na tohle čas udělám..přinejhorším hodim marod

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama